Seneca Maior (55 př. n. l. - 37/41 n. l)
Lucius Annaeus Seneca, zvaný rhetor (rétor) nebo pater (otec) na rozdíl od svého syna filozofa téhož jména byl význačný rétor na sklonku republiky a na počátku císařství. Byl římský jezdec [?], původem z hispánské Corduby (dn. Cordoba ve Španělsku), kde vyučoval řečnictví. Za pobytu v Římě dobře poznal současné rétory. Byl literárně činný - k stáru složil pro své syny dva spisy: Controversiarum libri X a Suasoriae. V nich popaměti zaznamenal deklamace pěstované v římských řečnických školách a také zajímavé svědectví o charakteristice a stavu řečnické výchovy v Augustově době. Významné jsou předmluvy k jednotlivým knihám Controversií (úplně se zachovalo jen pět knih z rozmanitých částí díla), v nichž charakterizuje tehdejší rétory a poutavě vykládá o literárním ruchu v Římě. Sám deklamacím valné ceny pro řečnictví nepřikládal. Jeho dílo je důležitým pramenem pro poznání vyšších forem vzdělání v císařském Římě.
Zdroje:
Academia Praha – Encyklopedie antiky
Ferdinand Stiebitz - Stručné dějiny římské literatury pro střední školy
nakladatelství Svoboda – Slovník antické kultury