Propertius (asi 50. př. n. l. - 15. př. n. l.

Propertiův původ

Propertiovo dílo

Vášnivě se zamiloval do Hostie, ženy jemného vzdělání, ale dost volných mravů, ve svých básních jí dal jméno Cynthia. Zanechal čtyři knihy elegií. Hlavním jejich předmětem je láska Cynthii. Projevuje se v nich neklid, prudká vášeň, trýzněná žárlivostí a domnělou, či skutečnou milenčinou nevěrou. Ale třebas se jí básník zřekl a naskytly se mu jiné prchavé lásky, zůstává Cynthii věrný i po její smrti.

Cynthii jsou věnované skoro všechny básně první knihy, vydané asi r. 28 př. n. l. (22. básní). Tématikou první poloviny jsou situace šťastné lásky, pak nastupují obavy, zda Cynthia zůstane básníkovi věrná, začíná pro něj trápení a dochází k jejich vzájemnému odcizování. Ve druhé knize (35 elegií), věnované Maecenatovi, se k lásce stále častěji mísí motivy žárlivosti a bolesti ústící až v touhu po smrti. Ve třetí knize (25 elegií) vášeň slábne, přicházejí jiné motivy: objevuje se báseň o Kleopatře a o Augustově vítězství a žalozpěv nad zesnulým Augustovým synovcem Marcellem.

Po Cynthiině smrti  (asi r. 20 př. n. l) začal básník tvořit vlasteneckou poezii a odvedl svou daň oficiální tématice, jak si přál Maecenas. Mezi básněmi poslední knihy jsou elegie, vyprávějící římské báje a pověsti. Říká se jim římské elegie a básník v nich zamýšlel po vzoru alexandrijského básníka Kallimacha (310 př. n. l. - 240 př. n. l.) vytvořit celý cyklus takových elegií, ale svůj úmysl nestačil provést. Sám sebe hrdě nazýval římským Kallimachem. V jedné básni, plné nostalgie, se mu zjevuje duše zemřelé milenky. V závěrečné elegii, nazvané "královnou elegií", básník předvádí mrtvou Cornelii (nevlastní Augustovu dceru) jako vzor nesobecké, vlastenecké a ušlechtilé římské matróny, jejíž stín utěšuje truchlícího osiřelého chotě L. Aemilia Paula Lepida a děti.

Propertius byl pokračovatel Cornelia Galla. Byl temperamentní a výbušné povahy, nebyl schopen etické objektivnosti a klidu a odmítal oslavit Augusta eposem. Jeho lyrický talent byl veliký, v jeho básních se zrcadlí pohnutý citový život, plný vášně a neklidu. Jeho milostné elegie nejsou ovšem ohlasem skutečného života. Sama postava Cynthie je dosti mlhavá a opravdové zážitky se ztrácejí mezi ohlasy helénistických erotických motivů, od nichž je nelze přesně odlišit. Propertius si libuje v mytologických narážkách a patetické, vzrušené a vzletné dikci, leckdy temné. Tím vším je prvotní cit přehlušován. Ukázněnější je styl římských elegií. Ty ukazují, jak by byl Propertius vyspěl, kdyby žil déle. Pokračovatelem Propertiovým byl Ovidius. Trojice elegiků Tibullus, Propertius a Ovidius bývá nazývána triumviri amoris (triumvirové lásky).