Beletrie Řím:
Mým původním záměrem bylo uvést všechny chyby, které jsem v knihách a filmech nalezl. Jejich množství je ale v některých případech takové, že by mi většinu času, který věnuji tvorbě stránek, zabraly recenze. Vzhledem k tomu, že náplň stránek je primárně jiná, uvádím u jednotlivých děl jen omezený výčet chyb nebo ty nejmarkantnější, případně jen hodnocení hodnověrnosti.S koncem poválečné Belle Époque (nepočítaje v ni marast let šedesátých) směřuje od devadesátých let kultura jako celek k hrubosti, vulgaritě, konzumu a komerci (čest výjimkám). Netvoří se, ale produkuje, aby se rychle prodalo, podle toho vypadá výsledek. Ostatně, tím, že se naší popřevratové kultuře vyhýbám obloukem, šetřím nervy i čas. Úsilí dnešních popularizátorů setřít prach z historických postav a podívat se na ně jinýma očima je sice chvályhodné a občas přinese i jisté výsledky, kdyby jen k odstranění nánosu prachu nepoužívali místo štětečku žíravinu. Z těchto důvodu se těžiště hodnocení knih a filmů bude přesouvat k odborným pracem. Také zde nebudou hodnocena ta díla, která používají historický háv pouze jako kulisu k úplně jiným žánrům.
Starověcí autoři odlišeni kurzívou v nadpisuA B C D F G H I J K L M N O P R S Š T V W Y Z
A
Apuleius: Zlatý osel
Nakladatelství Odeon, 1968, přeložil Ferdinand StiebitzApuleiův dobrodružný román o příhodách člověka v oslí podobě je především výtečnou tragikomickou taškařicí, propletenou bizarními příhodami, nechybí zde však ani hororové prvky a lascivní sexualita. Vychází ze starší řecké předlohy, jejíž osnovy se víceméně drží - jen konec, kde se od ní uchyluje, je hymnem (rozvláčným a celkem nudným oproti předchozím kapitolám) na egyptskou bohyni Isis.
Aurelius Marcus: Hovory k sobě
Nakladatelství Svoboda, 1969, přeložil Rudolf KuthanLegendární první svazek Antické knihovny nakladatelství Svoboda s nákladem dnes neuvěřitelných 45.000 výtisků. Na první pohled se zdá, že jde o suchopárné teoretizování stoika odtrženého od života. Ale uvědomíme-li si, že tyto řádky psal Marcus při svíčce ve vojenském stanu kdesi v cizí, nevlídné divočině, unaven léty bojů s barbary, kteří byli jako hydra, jíž neustále dorůstají hlavy, zklamán manželkou, v pochybách o svém synovi a dědicovi, svírán starostmi o říši i pochybnostmi o sobě samém, pochopíme, jaká pevnost charakteru a dojemná pokora jsou skryty v tomto textu, jímž sám sobě dodával vůli a odvahu v těžké době.
Nalezené chyby:
- str. 20, 164: v předmluvě a ve vysvětlivkách nesprávně uvedeno, že Apollónios z Chalcedonu, učitel Marca Aurelia, pocházel z Chalkidy
B
Bednaříková Jarmila: Podzimní čas mocné říše
Nakladatelství Moba, 2004Román naší přední historičky zobrazuje dramatickou epochu stěhování národů v době panování Valentiniana III. Je psán stejně mistrným perem jako její odborné práce. Historické hodnověrnosti se u historičky obávat nemusíme, vykreslení dějů a míst a charakteristika postav jsou zvládnuty se stejnou bravurou - živě, sugestivně, opravdově. Jen jedna věc se mi nezdá, a to, že na mapě římské říše v první polovině 5. století jsou hranice v Británii na úrovni Antoninova, nikoli Hadrianova valu (táž mapa figuruje v odborných pracích autorky).
Bradshaw Gillian: Maják v Alexandrii
Nakladatelství Oldag, 1998Dívka z bohatého rodu, Charis z Efesu, uniká před nechtěným sňatkem v převlečení za eunucha do Alexandrie, kde chce studovat lékařství, které ji nesmírně zajímá. Stane se slavnou a žádanou, ošetřuje dokonce hlavního představitele níkajského vyznání, energického alexandrijského biskupa Athanasia. To ji, protože ariánský císař Valens níkajce pronásleduje, po smrti Athanasia přivede jako vojenského lékaře do Thrákie. Tam se stane svědkem jevů, které předznamenávají budoucí rozpad impéria - příchodu Gótů, jejich hladových bouří a katastrofální porážky, kterou Gótové způsobí římskému vojsku u Adrianopole. Kniha hodně vychází z díla Ammiana Marcellina, gótské kmeny, které vedly boj s Římany, jsou (až na jeden přešlap) označovány podle nejnovějších poznatků – Thervingové a Greuthungové, nikoli Visigóti a Ostrogóti, což svědčí o důkladném studiu a znalosti problematiky. Zahřeším si a spáchám malé přirovnání – je to krásná, leč labutí píseň impéria, připomínající zašlý lesk Rakouska-Uherska začátkem 20. století - oslnivé uniformy důstojníků, valčík, dlouhé sukně jemných dam a nikdo netuší, že temná doba již bere za kliku.
Nalezené chyby:
- na více místech: chybný tvar chianské misto správného chijské vinou otrockého překladu
- na více místech: chybné skloňování latinského slova comes [?]
- str. 5: nesmyslné tvrzení, že Diocletianus připojil k říši Británii
- str. 47: kniha tvrdí, že Sarapis (Serapis) vznikl spojením egyptských božstev Osirida a Apise. Tak jednoduché to nebylo: Sarapis byl vytvořen sloučením rysů domácího božstva Osorapise (vzniklého spojením původních dvou bohů Osirida a Apise), a řeckých bohů: nejvyššího boha Dia, boha podsvětí Háda a boha slunce Hélia.
- str. 232: nesmyslné tvrzení, že Diocletianus připojil k říši Thrákii
- str. 240: Thervingy nelze ztotožňovat s kmenovým svazem 5. století: Visigóty
- str. 342: chybné tvrzení, že se gladiátorské zápasy pěstovaly jen v západní části říše
- str. 459: nebyli to Ostrogótové, kdo zasadil smrtelnou ránu západořímské říši, ale Odoaker
Brjusov Valerij: Oltář vítězství
Lidové nakladatelství, 1983Poutavá a barvitá kniha z dob úpadku a postupného rozkladu římského impéria. Syn senátora [?] Decimus Junius Norbanus přijíždí z rodné Galie do Říma, kde se zaplétá s osudovou ženou a jejím prostřednictvím do spiknutí proti císaři Gratianovi. Po různých peripetiích přichází o osudovou ženu i o iluze, vrací se do Galie s vědomím, že jeho svět se blíží k nezadržitelné zkáze.
C
Caratini Roger: Julius Caesar
Nakladatelství Beta - Dobrovský, Ševčík, 2004Rozsáhlé, systematické, detailní a takřka encyklopedické dílo Colleen McCulloughové (viz níže) o témže období nemá konkurenta. Kniha R. Caratiniho je informačně výrazně chudší, což ale není, vzhledem k předchozí informaci, negativní hodnocení. Jedná se o celkem zdařilý první díl trilogie o Caesarovi (budou následovat knihy Galská symfonie a Soumrak boha). Ale jak již jsem řekl, kdo četl McCulloughovou, asi se nemusí do Caratiniho knihy pouštět. Příjemná je nenásilná výpravnost, která jakoby mimoděk seznamuje čtenáře se starořímskými reáliemi a latinskými výrazy. Co se mi nelíbí, je například používání tvaru pretexta místo správného praetexta a používání moderních názvů lokalit namísto latinských, které mně tak trochu „vytrhovalo“ z historie. Druhý pád od jména Jupiter se zde nepíše Jova, ale Jupitera, podle mých informací to nová pravidla pravopisu povolují, což se dá dělat. Nevím co říkají pravidla o používání tvaru Etrusko, které mě také bilo do očí, místo mě doposud známého Etrurie.
D
Davisová Lindsey: Ztracené stříbro
Nakladatelství BBart, 2002Soukromé očko Falco se při řešení celkem banálního případu přepadení senátorské dcery dopracuje až k nitkám vedoucím k defraudacím v státních britských dolech a ke spiknutí proti císaři Vespasianovi. Svět římských chudinských uliček a činžáků, jejich pachů, zvuků a lidského hemžení je úžasně plastický a živý. Sám Falco je cynický jako Phil Marlowe, ale tím podobnost s jinak suchými novodobými představiteli detektivů končí, na rozdíl od nich je živelný, srší humorem, občas se podívá džbánu s vínem důkladně na dno a - nechť autorce odpustí Conan Doyle a Agatha Christie - dokonce i miluje.
Davisová Lindsey: Bronzové stíny
Nakladatelství BBart, 2002Pokračování Ztraceného stříbra. Vůdci spiklenců zahynuli, k jejich zbytku, poněvadž se jedná o senátorskou aristokracii, se císař zachoval smířlivě. Vše vypadá poklidně, dokud někdo nezačne odpravovat přeživší spiklence. Falco je znovu povolán do akce...
Davisová Lindsey: Měděná Venuše
Nakladatelství BBart, 2003Falcova zakázka se tentokrát týká případu veselé vdovy – tak veselé, že pohřbila již tři manžele, záhadnou shodou okolností bohaté a na čtvrtého – převelice zámožného propuštěnce - se chystá. Tomu se snaží zabránit jeho rodina a pověří Falca lustrací vetřelkyně. Není třeba připomínat, že situace se ještě řádně zamotá, a že Falco přijde všemu na kloub a jelikož je typ poněkud rozjíveného a klukovsky darebáckého detektiva, který nemusí nutně 24 hodin denně myslet na svou práci - víno, ženy a zpěv samozřejmě nejsou zanedbány. A jak již bylo řečeno výše – kdo může být lepším průvodcem antickou metropolí než soukromé očko z Aventina.
Davisová Lindsey: Železná ruka
Nakladatelství BBart, 2004Soukromý detektiv Falco je císařem vyslán do pochmurného rýnského pohraničí, kde nedávno skončilo povstání Iulia Civila. Jako obvykle se jedná o složitou a nebezpečnou misi, Falco je dokonce nucen se vypravit do barbarica [?]. Při rekonstrukci se soukromý detektiv musí vracet k událostem občanské války a batavského povstání a zde je vidět, že autorka studovala Tacita, bohužel se ale nevyhnula některým chybám.
Nalezené chyby:
- str. 178: Colonia Agrippina získala své jméno po Agrippině Mladší a ne po Agrippině Starší.
- str. 181: podle Tacita vojevůdce Publius Cerialis při jedné bitvě nebyl u svého vojska, protože dlel u milenky, autorka tvrdí, že se tak stalo dvakrát.
- str. 109: Civilis se nepřirovnával k Hannibalovi a Hasdrubalovi, ale k Hannibalovi a k Sertoriovi (kvůli tomu, že oba byli, stejně jako on, jednoocí)
- na několika místech se mluví o tom, že germánské kmeny na pravé straně Rýna jsou keltského původu, což je nesmysl
Davisová Lindsey: Poseidonovo zlato
Nakladatelství BBart, 2004Další kniha z "kovové" série. Tentokrát je náš až příliš lidský detektiv nucen obhajovat rodinnou čest, protože jeho zesnulý bratr byl nejspíše zapleten do pašování starožitností z Řecka. I tento případ zvládne Falco s bravurou a humorem.
Davisová Lindsey: Poslední dějství v Palmýře
Nakladatelství BBart, 2005Další díl falconovské série se odehrává za východními hranicemi tehdejší římské říše. Nyní je Falco zaměstnán na více frontách: pátrá po nezvěstné hudebnici, v běhu událostí se stává nástupcem záhadně zavražděného dramatika jistého kočovného souboru - nebyl by to správný detektiv, kdyby si nepřibral do agendy i tuto kauzu - a z císařova pověření sbírá informace o těchto končinách v římské sféře vlivu. Zaznamenal jsem zde pokles kvality a od té doby vyšly další a další díly a obávám se, že už jde jen o marketingové pokračování v úspěšném produktu, takže další díly jsem již nekupoval.
Dietrich William: Hadrianův val
Nakladatelství Vyšehrad, 2005V knize, na níž je znát, že autor si dal práci se zjišťováním historických reálií, je na nepokoje v Británii za Valentinianovy vlády obratně naroubován romantický příběh o chtivosti kariéry, lásce a zradě. Příliš nesouhlasím se zde prosazovanou tzv. ideou ušlechtilého divocha, jako v případě Mielkeho Attily hodnoceného níže: kaledonské barbary nevedl k nájezdům na římské území žádný idealismus, žádná snaha osvobodit své soukmenovce od jha římské vlády a daňového útisku, ale prozaická touha po kořisti.
Nalezené chyby:
- tahalo mně za oči používaní jseš místo jsi a Kelti místo Keltové, ač to možná nová pravidla povolují, na straně 168 a 170 jsou pravopisné chyby
- str. 98: Iulianus se s pivem, na něž sepsal hanlivé verše, setkal v Gallii, ne v Británii, do které podle mých znalostí nikdy nevkročil
- str. 172: nezdá se mi, že by Kaledonci znali runy, natož aby je používali jako magické znaky
- str. 291: rozšíření kroužkového brnění na úkor klasické výstroje v pozdní římské armádě neznamenalo pokrok, ale úpadek
Doherty Paul: Císařská vražda
Nakladatelství Metafora, 2004Detektivní příběh z Constantinova Říma. Nejprve jsou zavražděny kurtizány, s kterými císař přišel do styku, potom císařská informátorka, s dalšími oběťmi se kruh postupně zužuje okolo samotného panovníka. Úspěšný boj s tajemným vrahem svede Claudia - agentka císařovy matky Heleny.
Nalezené chyby:
- str. 36: krátce po vítězství nad Maxentiem ještě Constantinus neřešil problém arianismu; špatný tvar jména jména Arius
Doherty Paul: Domina
Nakladatelství Metafora, 2004Fiktivní biografie tajemníka Agrippiny mladší, věrného společníka v jejím životě plném intrik, lží, vražd, manipulací a zvrácené podoby mateřské lásky. Nezdálo se mi přirovnání očí Caliguly k očím kuřáků opia, ale po konzultacích s kolegy z webu Antický svět jsem zjistil, že i tento způsob konzumace ve starověku známého opia existoval.
Nalezené chyby:
- špatné skloňování jména Pallas, špatný tvar jména Poppaea
- str. 12: Otho nebyl generál
- str. 27: posvátná kuřata, která nechtěla zobat - což bylo zlé znamení - utopil se slovy, ať se napijí, Claudius Pulcher, nikoli Agrippina
- str. 33: kruté umučení jedné postavy opisuje konec konzula Regula v první punské válce
- str. 63: Teutoburský masakr se odehrál na podzim, ne v zimě
- str. 74: odpověď ve smyslu "Ještě jsem se s tebou nesmířil" na prosbu vězně o urychlené vykonání trestu se připisuje Tiberiovi, ne Seianovi
- str. 81: básník Tibullus nežil za Tiberia, zemřel v Augustově době
- str. 98: Macrova žena se nejmenovala Aemilia, ale Ennia
- str. 113: není nikterak dokázáno, že Tiberius byl otráven
- str. 131: ve známé humorné scéně v lázních figuroval Hadrianus, ne Caligula
- str. 156: Caligula netáhl na své rádoby tažení proti Germánům se čtvrt miliónem (!) mužů
- str. 169: Caligulova dcera se nejmenovala Priscilla, ale Drusilla
- str. 216: Senecova satira se nejmenovala Jak Claudius vypustil ducha (tak je známa v českém překladu), ale Ztykvění božského Claudia
- str. 226: epizoda prokazující Caligulovu štědrost je opisem toho, co Plútarchos píše o Marcovi Antoniovi
- str. 253: Nero s největší pravděpodobností Řím nezapálil
- str. 255: Anicetus zemřel přirozenou smrtí, nebyl zabit; prastarý trest pro matkovrahy bylo zašití do pytle společně s psem a hadem (také se uvádí kombinace had, kočka a kohout) a hození pytle do moře - koza a opice tam nepatří.
- str. 256: Neronův propuštěnec, v jehož vile Nero zemřel, se jmenoval Faón (polatinštěná verze Phaon), ne Faeon
F
Falconer Colin: Soumrak bohů (román o Kleopatře)
Nakladatelství BBart, 2003Krásně napsaný román o tématu, které již staletí vzrušuje historiky a romanopisce – poslední vládkyně Egypta Kleopatra, její světovládné ambice, její Římané, její porážka. Dříve to bylo samozřejmé, ale v dnešní době úpadku tištěného i mluveného slova (34 let intenzivní práce demokratických mocipánů na zhloupnutí národa nese své ovoce) je nutno pochválit bezchybnou, vybroušenou a oku lahodící češtinu. Popisy Alexandrie a charakteristika Marca Antonia jsou tak živé, že takřka vystupují z řádků.
Nalezené chyby:
- Alexander Veliký si vydobyl Egypt na Peršanech, ne porážkou faraónů (pokud věc nechápeme tak, že i perští vládcové se prezentovali speciálně pro Egypt také jako faraóni)
- Ptolemaios VIII. se oženil se svou sestrou, ne matkou
- tehdejší maurské kmeny nelze ztotožňovat s Araby
- kniha tvrdí, že Sarapis (Serapis) byl syntézou egyptského boha Osirida a řeckého boha Dionýsa. Tak jednoduché to nebylo: Sarapis byl vytvořen sloučením rysů domácího božstva Osorapise (vzniklého spojením původních dvou bohů Osirida a Apise), a řeckých bohů: nejvyššího boha Dia, boha podsvětí Háda a boha slunce Hélia.
- v knize se píše o generálovi Labienovi, zrádci Caesara, který zahynul v Hispánii, v dalším ději o tom, že generál Quintus Labienus uprchl do Parthie. To vyvolává matoucí dojem, není upřesněno, že v prvním případě se jedná Tita Labiena a v druhém případě o jeho syna Quinta.
Fredrikssonová Marianne: Říman Marcus Scipio
Nakladatelství Mladá fronta, 1996Román z počátku našeho letopočtu. Příběh Marca z patricijského rodu, jehož služba pro impérium zanese i do Jeruzaléma, kde se stane jedním z aktérů událostí okolo ukřižování Krista. Mně osobně kniha z důvodu zaměření na žido-křesťanské reálie a mystiku příliš nezaujala.
G
George Margaret: Paměti Kleopatry
Nakladatelství Alpress, 1999Dvojdílný román o Kleopatře, dle mého mínění nejlepší z hlediska čtivosti a nejvíce se držící historických faktů, který jsem zatím četl.
Gram Dewey: Gladiátor
Nakladatelství BBart, 2000Příběh generála císařských vojsk Maxima (příběh je fiktivní, s největší pravděpodobností i osoba generála Maxima), bojujícího v markomanských válkách, který upadne v nemilost, uteče před smrtí do anonymity gladiátorské arény, proslaví se, dostane se až do Říma, kde odhalí svou identitu a pomstí se císaři Commodovi za smrt své ženy a dětí. Tím, že se děj odehrává buď v aréně nebo v císařském paláci, se knize daří relativně nekolidovat s historickou pravdou, takže jí celkem není za co kritizovat, ani chválit.
Graves Robert: Já, Claudius
Claudius bůh
Nakladatelství Gaudium, 1994 Vynikající "autobiografie" císaře Claudia ve dvou knihách. Místy pikantní, většinou téměř hororové vyprávění intrikách, násilích, lžích, podvodech, travičstvích a ostatních vzájemných pozornostech císařské rodiny v nelítostném boji o moc. Claudius díky své domnělé duševní méněcennosti uniká nebezpečí, po posledním krveprolití, když již z urozené krve téměř nikdo nezbývá, se stává císařem a proplouvá do druhého dílu, který pojednává o jeho nečekaně osvícené a schopné vládě. Osobně mám námitky proti démonizování Augustovy ženy Livie a přeceňování jejího vlivu (byť jí nepohodlní lidé umírali stejně "neočekávaně", jako dnes nepohodlní novináři, co nepluli s hlavním proudem), stejně tak jsou přeceňovány Germanicovy úspěchy v Germánii, úmysl židovského krále Heroda Agrippy vojensky a diplomaticky zničit římské panství na Východě je čistá literární fikce, Agrippa Postumus, který byl podle všeho duševně zaostalý, je zde líčen jako inteligentní muž. Chybou je přiřazovat latinskému jménu Arminius německé jméno Hermann (barbarské jméno Arminia dodnes není známo) - to bylo Arminiovi přiřazeno až v 16. století.
Gulia Georgij: Hannibal
Naše vojsko, 1988Legendární Hannibalovo tažení nepřestane fascinovat historiky a romanopisce. Popis tažení, bitev, válečných porad, jednání a osudů Hannibala a jeho velitelů umně doplňují osudy několika jeho prostých vojáků a dopisy těchto vojáků svým drahým. Autor nesleduje celou Hannibalovu dráhu, ale opouští jej na vrcholu jeho úspěchů. Vrací se k němu až na sklonku jeho života, kdy si Hannibal, zrazen svým posledním ochráncem, klade skličující otázku, k čemu to vlastně všechno bylo.
H
Herm Gerhard: Octavia, Římanka
Knižní klub (Ikar), 1999Další pohled na přelomovou dobu, kdy se rozhodovalo o dalším směřování civilizace a její aktéry Caesara, Octaviana, Antonia a Kleopatru. Tentokrát je vypravěčem Octavia, která se ve vypjaté době stává předmětem sňatkové politiky pro blaho říše, později i vhodnou roznětkou k rozpoutání konfliktu mezi dvěma muži, jimž patřil svět. Bez sentimentu hodnotí svého bratra Octavia i svého muže Antonia, ale na Kleopatru pohlíží s nečekanou sympatií a pochopením.
I
Iggulden Conn: Císař - brány Říma
Nakladatelství Baronet, 2003Kniha se zabývá první etapou Caesarova života (druhý díl se jmenuje Císař – smrt králů). Je sice čtivá, ale odradil mně přístup, který pro tvůrčí záměry manipuluje s historickými údaji. Myslím si, že historická beletrie by si neměla vymýšlet tam, kde nemusí, kde se může opřít o jednoznačná historická fakta. Autor sám přiznává, že v jeho zájmu není historická rekonstrukce, ale dobrodružný příběh a proto neváhá upravovat průběh skutečných událostí.
Iulianus: Hostina císařů
nakladatelství Jas, 1948Duchaplná Iulianova satira líčí soud bohů, před který předstupují vybraní císařové. Prostřednictvím prostořekého Siléna jsou císařové nemilosrdně tepáni, ani veliký Augustus není příliš šetřen. Vzhledem k Iulianovým názorům nijak nepřekvapí, že palmu vítězství si odnáší Marcus Aurelius a největší opovržení sklidí Constantinus Magnus. V knize je i stručný Iulianův životopis, popis ducha jeho doby a hodnocení Iuliana jako státníka a člověka.
Iuvenalis: Satiry
Nakladatelství Svoboda, 1972, přeložil Zdeněk K. VysokýMistrně výstižné, ostré, jízlivé a hlavně hořké Iuvenalovy satiry se zapsaly do zlatého fondu římského písemnictví. Iuvenalis má stejně jako Lúkiános oblibu v častých odkazech na řeckou a římskou mytologii, takže je třeba často sahat do vysvětlivek. Vynikající čtení, které by bylo k popukání, kdyby nebylo tak kořeněno hořkostí, která je ovšem i s odstupem času pochopitelná - říše vznikají a zanikají, ale zlořády jsou věčné...
J
Jonesová Lindsay Allason: Římanka
Nakladatelství Jota, 2002Civilní a přesto úchvatné vylíčení života římské rodiny ve městě Eburacum v Británii v době vlády císaře Hadriana - britské ženy a jejího germánského manžela. I v severní výspě Římského impéria je živo, setkávají se zde lidé ze všech končin říše: Římané, Řekové, Britové, Germáni, Pannonci, Afričané, Syřané a mnozí další. I do nehostinné, nevlídné a mlžné Británie proniká římská kultura: šíří se latina, římské rodinné a náboženské zvyky, lázně i jiné hygienické návyky.
K
Klub přátel poezie: Sbohem, starý Říme
Klub přátel poezie, 1983Krásný výběr pozdní římské poezie z roku 1983. Poslední květy antiky - verše milostné, hříčky se slovy, náboženské hymny, panegyriky i nápisy na hrob. Osou výběru je velkolepá nostalgická labutí píseň Římského impéria Rutilia Claudia Namatiana – Návrat do Gallie.
Korberová Tessa: Lékař císařů
Nakladatelství Vyšehrad, 2002Skutečně krásná kniha o Galenovi, lékaři císaře Marca Aurelia. Galénos se jako lékař gladiátorů nejprve seznámí s arénou, pak se stane císařským lékařem – tak se v rámci markomanských válek dostane i do germánských lesů, nakonec se stává účastníkem intrik, vedoucích k smrti tyranského císaře Commoda. Do děje jsou umně vpleteny skutečné gladiátorky Amazonia a Achillia. Ačkoli se mi moc nezdá, že ze starého, dobrého Marca Aurelia autorka udělala pragmatika, který se tak trochu oportunisticky schovává za velké myšlenky a slova, je kniha tak sugestivní, plastická a barvitá, že kdykoli jsem ji otevřel, jako bych se vracel do starých, dobrých, důvěrně známých míst… Autorka píše ich formou v mužském rodě a může si to dovolit, protože – alespoň mně to tak připadá – se v mužích a jejich myšlení dobře vyzná.
Nalezené chyby:
- str. 62: samnita jako název gladiátorského typu je pro popisovanou dobu archaismus
- str. 104: tvrzení, že přilba secutora postrádala hřeben
- str. 170: nebyl to Hadrianus, ale Domitianus, kdo říkal: "velmi je politováníhodné postavení vládců, poněvadž, odhalí-li spiknutí, věří se jim teprve, když jsou mrtví"
- str. 178: pověst o moru jako pomstě za vyplenění Apollónova chrámu je zde nesprávně situována do Ktesifonu místo do Seleukeie
- str. 216: není spolehlivě prokázáno, že se používal "palec dolů" jako gesto, znamenající, že poražený gladiátor nemá být ušetřen
- str. 278: tvrzení, že uzurpátora Avidia Cassia odpravili Pertinakovi muži
Kozstolanyi Deszö: Krvavý básník Nero
Nakladatelství Svoboda, 1989Psychologické pojetí vývoje Nerona od vnímavého citlivého mladíka až po krvelačnou stvůru, výrazně inspirované Sigmundem Freudem.
L
Lawhead Stephen: Patrik, syn Irska
Nakladatelství BBart, 2004Půl děje knihy se odehrává v Irsku, půl v římské říši, protože byl Patrik původem z římské nebo romanizované rodiny v Británii, zařadil jsem knihu do této sekce. Jedinečně je popsána zvláštní atmosféra předělu věků, hroutícího se starého světa a Patrikovo těžké rozhodování mezi římskou a irskou identitou a mezi křesťanskou vírou a ateismem. Stejně jako v knize Hadrianův val, hodnocené výše, mně zarazilo spojování run s Kelty, podobně tvrzení, že mezi irskými druidy v té době existovala křesťanská frakce, ale o dějinách Irska té doby téměř nic nevím, abych mohl soudit.
Nalezené chyby:
- použit výraz gladio (italská forma slova gladius) místo gladius
- nezdají se mi výrazy Banna místo Bonna
- v knize je smíchána doba císaře Honoria s dobou Valentiniana III., ač doba Patrikova příchodu do římské říše odpovídá době Honoriovy vlády, na několika místech se hovoří o zpustošení Říma Vandaly, což je chronologický nesmysl
- str. 281: Británie nebyla římskými vojsky opuštěna na rozkaz z centra, ale v důsledku uzurpace
- str. 282: Dákové jako kmen v té době již neexistovali
- str. 291: těžko mohl jakkoli starý veterán porovnávat meče gladius a spatha, protože spatha nahradila gladius někdy ve 3. století
- str. 294: v prvních letech 5. století rozhodně neohrožovali rýnskou hranici Hunové a Gótové, protože se vyskytovali úplně jinde
- str. 327: senát neměl žádnou pravomoc ohledně financování armády
- str. 358: pretoriáni v té době již neexistovali
- str. 383: neznám doklady o morové epidemii ve městě Řím v 5. století (při tehdejších podmínkách to ale nelze vyloučit)
Leckie Ross: Hannibal
Teton, 1999Strhující kniha o životě jednoho z největších vojenských géniů všech dob – strašlivého Hannibala. Plasticky je popsána Hannibalova strategická genialita, lstivost, vojenské novátorství, snaha pochopit římskou psychologii i jeho nenávist vůči Římanům. Dá se říci, že Hannibal byl větší vojevůdce než Alexandr Veliký, protože bojoval ne proti zvetšelému kolosu Perské říše, ale proti žulově sveřepému a hrdému republikánskému Římu.
Loukotková Jarmila: Křik neviditelných pávů
Nakladatelství Mladá fronta, 1997Tato autorka píše o Římu velice poutavě a v jejích řádcích je stejné kouzlo, jakým disponuje níže hodnocená Colleen McCulloughová, čtenáři se už v okamžiku, kdy dočte knížku, začne po Římu stýskat. Kniha popisuje život Atilia Regula, římského konzula a neúspěšného vojevůdce, zajatého při pokusu o invazi do Afriky v první punské válce. Knihy J. Loukotkové jsou psány krásným, čistým a elegantním jazykem. Jaký to propastný rozdíl proti dnešnímu stavu, kdy je slovní zásoba a větná skladba našeho jazyka przněna vlivem angličtiny.
Loukotková Jarmila: Není římského lidu
Československý spisovatel, 1975Autorka se zabývá Neronovým Římem, ale na rozdíl od Sienkiewicze se podle svých vlastních slov zabývá "Římem zadních dvorků", zamotaným předivem milostných vztahů, vzplanutími, touhou i zklamáním. Hlavní postavou je Petronius - císařův arbiter eleganciae (jiný tvar se stejným významem je arbiter elegantiarum), rozhodčí ve věcech vkusu.
Loukotková Jarmila: Pod maskou smích
Melantrich, 1977Život a dílo známého autora divadelních her Publia Terentia Afera, pořímštělého Karthagince, který se do Říma dostal jako rukojmí po druhé punské válce.
Loukotková Jarmila: Spartakus I. – Před námi boj
Nakladatelství Motto, 2000Poněkud romantizovaná představa vzbouřeného gladiátora Spartaka s nezbytným milostným předivem. Oslava boje za svobodu je ale působivá, byť je ovlivněna dobou vzniku díla.
Loukotková Jarmila: Spartakus II. - Smrtí boj nekončí
Nakladatelství Motto, 2000Pokračování Spartaka I. - Před námi boj. Roztroušené zbytky Spartakových armád vede Gavius, bývalý Spartakův spolubojovník, pod jehož velením dokáží otroci vzdorovat legiím ještě deset let. Čtivé a barvité dílo, jenom těch metafor je někdy příliš.
Lytton Bulwer: Poslední dny Pompejí
Melantrich, 1989Tématem románu je láska dvou mladých lidí, jejichž lásku se snaží zničit podlý Isidin kněz. Do lásek, intrik, hostin a her odehrávajících se majestátních kulisách velkolepých Pompejí však fatálně zasáhne příroda, neboť je srpen 79, kdy výbuch Vesuvu zničí tuto malebnou oblast. Autorova fantazie a jeho pliniovská drobnokresba (a Plinius Mladší byl jeden z jeho zdrojů) postav, přepychových sídel, zahrad, ulic, krčem, lázní, šperků, šatů a přírody proměnila trosky Pompejí v živoucí obraz.
M
Martialis Marcus Valerius: Posměšky a jízlivosti
Klub poezie, 1983, přebásnil Radovan KrátkýVýbor z epigramů římského satirika Martiala (41 – cca 100). Vtipná a vysoce jízlivá sonda do tehdejšího života římské společnosti, ukazující, že se starými Římany máme, alespoň co se zlozvyků a neřestí týče, spoustu společného.
Massie Allan: Tiberius
Nakladatelství Agave, 1998V předmluvě autor tvrdí, že jde o přepis latinského rukopisu z 18 století, jehož jádrem mohly být skutečné paměti císaře Tiberia. Zajímavá kniha.
Nalezené chyby:
- str. 8: označení Vipsanie jako Augustovy dcery
- str. 26: chybné skloňování jmen Lucius a Misenum
- str. 258: není spolehlivě prokázáno, že se používal "palec nahoru" jako gesto, znamenající, že poražený gladiátor má být ušetřen
- str. 307: místo výrazu pretoriánští vojáci je použit nesprávný termín pretoriánští úředníci
McCulloughová Colleen:
První muž Říma
Koruna z trávy
Přízeň Fortuny
Caesarovy Římanky
Caesar
Říjnový kůň
Antonius a Kleopatra
Knižní klub (Ikar), 1997 - 99 Impozantní římská sága pokrývá období od Caesarova narození až po ústavní nastolení císařství. Každý svazek má stovky stran a je napěchován dějem a fakty, snad bez hluchých míst. Doplněno mapami a portréty významných Římanů a Římanek, podle mých zkušeností je to nejhlubší sonda do římského života. Precizní práce, strhující příběh, fascinující detaily, čtenáři nezbývá, než se nechat vtáhnout a pohltit dějem.
Metsar Leo: Císař Julián
Melantrich, 1983Poutavé vyprávění o epoše, která předcházela pádu říše, o době, kdy razantně nastupující křesťanství rdousí myšlenkový svět antiky a tlak barbarů se postupně zvyšuje, o tragédii neúspěšné snahy císaře Iuliana restaurovat pohanství.
Mielke Thomas R. P.: Attila, král Hunů
Nakladatelství Alpress, 2003Pokus o nezaujaté vidění Hunů a jejich legendárního vládce Attily, zajímavý hlavně tím, že děj je popisován ne z římského pohledu, ale z hunské strany. Dle mého názoru se však autor dopustil druhého extrému, když vidí v primitivních kočovných nomádech „ušlechtilé divochy“. Přes úctyhodné množství odborné literatury, z které autor čerpá, se ani on nevyhnul některým omylům – ale to je obecný problém, týkající se dynamické a nepřehledné éry stěhování národů. Jedná se o čtivou knihu a pokud abstrahuji autorskou invenci a předpokládám, že některé chyby jdou na vrub překladateli, mohu snad říci, že se autor svého úkolu zhostil se ctí.
Nalezené chyby:
- chybné tvrzení o tom, že Attila byl v mládí v Ravenně jako rukojmí. To je starý omyl, dokola přepisovaný, který zřejmě skutečnost, že římský vojevůdce Aetius byl v mládí jako rukojmí u Hunů, zaměnil tak, že vznikla tato fáma. To se vztahuje i na zápletku v Římě obleženém Alarichem, kde se setkávají Attila – budoucí král Hunů, Geiserich – budoucí král Vandalů a Gepid Laudarich.
- nepředložená spekulace o existenci třmenů u Hunů, „kentaurovskou“ stabilitu na koni mohla Hunům zajišťovat i konstrukce sedla
- jednou zaměněn Valentinianus III. za Theodosia II.
- východořímský vrchní velitel Ardabur měl syna Aspara, v jednom případě je poměr prohozen (Aspar měl sice syna Ardabura, ale to byl vnuk Ardabura staršího)
- králem Greuthungů, které vedli Alatheus a Saphrax, nebyl Athanarich (to byl vůdce Thervingů), ale Viderich
- Serena nebyla dcera Honoria, ale neteř Theodosia
Mielke Thomas R. P.: Attila, bič boží
Nakladatelství Alpress, 2003Pokračování osudů Attilových až do jeho, dodnes záhadami opředené, smrti.
Nalezené chyby:
- str. 9: o Theodosiovi II. se píše jako o Theodosiovi III.
- str. 122: pochybuji o tom, že by Gepidové ve službách Hunů bojovali dokonce proti Persii
- str. 164: Peršané označeni jako Parthové
- str. 177: není prokázáno, že Iusta Grata Honoria byla po milostné aféře poslána do Constantinopole
- str. 227: Gallie měla v Attilově době za sebou 500 let římské nadvlády, ne 50
- str. 228: tvrzení, že Attila poslal některé své jednotky na pomoc Arménům v boji proti Persii, a to ještě v době svého gallského tažení
- str. 293, 300 a další.: označení římské bojové formace jako falanga
- str. 363: město Augusta Treverorum (dn. Trevír) neleželo v provincii Noricum
- str. 399: tvrzení, že jeden z Attilových synů pronikl až do Indie a pak se vrátil do Pannonie
N
Nahmias Jean-Francois: Titus I.díl (Proroctví o Jeruzalémě)
Nakladatelství Lidové noviny, 2002Děj knihy je zasazen do doby od sklonku vlády Caliguly po počátek vlády Vespasiana. Kniha sleduje jednak osudy Vespasiana a jeho synů Domitiana a Tita a jednak příběh židovské princezny Bereníky. Osud svede dohromady Bereníké a Tita, mezi nimi pak vzniká milostný vztah, který se však vyvíjí na pozadí krvavého potlačení židovského povstání proti římské nadvládě. Pěkná a čtivá kniha, na prohřešky proti historické pravdě jsem nenarazil.
Nahmias Jean-Francois: Titus II.díl (Bereničin závoj)
Nakladatelství Lidové noviny, 2003Druhý díl, ve kterém k žalu obou hlavních aktérů dochází k jejich rozchodu, vynucenému římskou tradicí a nevolí veřejnosti, která v Bereníké vidí druhou Kleopatru. Kniha není milostný román, takže se samozřejmě dozvíme mnohé o blahodárné vládě Vespasiana a jeho nástupce Tita, o zábavách tehdejších Římanů, o tragickém zániku Pompejí, Herculanea a Stabií. Kvalita druhého dílu je stejná jako u prvního, což je dobře, na jednu velkou chybu jsem však narazil, spíše ji ale přičítám překladu, a to tvrzení, že v římských občanských válkách válčil Caesar s Marcem Antoniem.
Neff Vladimír: Lidé v tógách
Nakladatelství Svoboda, 1992Detektivní příběh od jednoho z našich mistrů pera je mistrnou fabulací. Barvitě vylíčený osud vysloužilého vojáka, kterému kdosi usiluje o život. Zpočátku podezřívá císařskou rodinu, které mohl být svou vojenskou slávou a oblibou u vojska nebezpečný, nakonec zjistí, že vrahy řídí někdo úplně jiný...
Nalezené chyby:
- str. 52: pro dobu Vespasianovy vlády je chyba hovořit o Tacitovi jako o literátovi, tuto činnost zahájil až v r. 98
- str. 69: není spolehlivě prokázáno, že se používal "palec dolů" jako gesto, znamenající, že poražený gladiátor nemá být ušetřen
Novotný František: Nezlom císařů meč
Nakladatelství Vyšehrad, 2002Historický román z doby Marca Aurelia, odehrávající se v Pannonii, hlavně v Carnuntu v době první fáze ničivých markomanských válek. Příjemná a barvitá kniha, kreslící onu dobu zrovna před očima.
Nalezené chyby:
- chybné skloňování jména Vindex
Novotný František: Tvář bohyně války
Nakladatelství Vyšehrad, 2002Pokračování knihy Nezlom císařů meč. Kniha zpracovává další fázi markomanských válek, kdy se Římané pomalu, ale jistě dostávají do ofenzívy. Dýkou v zádech snahy císaře Marca Aurelia je však vzpoura uzurpátora Avidia Cassia na východě říše. Na rozdíl od první knihy je tato více zaměřena na osobnost Marca Aurelia, na jeho dojemnou lidskost a zároveň vnitřní sílu tohoto muže, jež si jako filozof ošklivil zabíjení, leč jako státník, zodpovědný za svou zem, bojoval s barbary prakticky celou dobu své vlády.
Nalezené chyby:
- chybné skloňování jména Pertinax
- str: 134: chybné skloňování jména města Burdigala
O
Obermeier Siegfried: Caligula, hrozivý bůh
Knižní klub, 2003Strhující příběh popisující sklonek vlády Tiberiovy a hrůzovládu Caliguly, první bestie na římském trůnu. Je ovšem nutno říci, že Gravesovy knihy Já Claudius a Claudius bůh a jeho žena Messalina zůstaly nepřekonány. Co však sráží mé hodnocení dolů, se týká překladu – narazil jsem na jednu pravopisnou chybu a jednu chybu ve skloňování latinského jména, uvozovky se občas vyskytují tam, kde nemají co dělat. Na faktické chyby jsem nenarazil, zaskočilo mně označení ženského oděvu jako tóga, ale ačkoli se pod pojmem tóga obecně rozumí mužský oděv, ve Slovníku antické kultury jsem se dočetl, že existovala dívčí toga praetexta.
Obermeier Siegfried: Kleopatra
Knižní klub (Ikar), 1998Další dílo o egyptské královně Kleopatře, vypravěčem je její osobní lékař Olympos. O tom Plútarchos udává, že jakýsi historický spis o Kleopatře napsal. Kniha naštěstí není tak soustředěná na jiné věci než historie jako Messalina od téhož autora. Překlad a čeština jsou o něco lepší než v Obermeierových knihách Messalina a Caligula. Ale opravdu jen o něco – to že se skloňuje Herodes, Heroda, Herodovi atd. překladatelé evidentně nikdy neslyšeli. Historické chyby poslouží znalcům jako test znalostí, ale kvůli tomu se snad knihy nevydávají.
Nalezené chyby:
- str. 5: Alexandrii nezaložil Ptolemaios I., ale Alexander Veliký
- str. 20: Caesarovi nebylo v době, kdy poznal Kleopatru 25, ale 52 – zřejmě chyba překladu
- str. 102: Kleopatřina odpověď na Cassiovu žádost o pomoc nebyla nijak ostrá, nemohla si to dovolit
- str. 149: nebyl to Antonius, kdo se na jedné hostině převlékl za boha moře, ale Munatius Plancus
- str. 161: Antoniova žena Fulvia zemřela v Sikyónu, ne na útěku z Itálie
- str. 173: rok 714 po založení Říma se v žádném případě nerovná roku 650 př. n. l.!!!
- str. 226: Crassova porážka a ne činnost Mithradata byla důvodem římské touhy pokořit Parthy
- str. 225: nikde jsem nečetl termín Propůjčení Alexandrie, Antoniovy územní dary Kleopatře jsou známy jako Alexandrijská darování
Obermeier Siegfried: Messalina – hříšná císařovna
Knižní klub, 2003„Život a dílo“ Claudiovy neřestné manželky Messaliny. Je sice faktem, že Messalina byla horší než Satyr, naturalistickým líčením milostných scén se však podle mého názoru kniha poněkud vzdaluje historickému rámci. Opět, jako u předchozí knihy, je problémem uspěchaná korektura, v jednom případě se do textu vloudily nesmyslné znaky, uvozovky jsou i tam, kde se nevyskytuje přímá řeč. Další knihy od tohoto autora již kupovat nebudu.
Nalezené chyby:
- nevěsty obětovaly své dětské hračky Venuši nebo Lárům, ne Héře
- sílu pretoriánů netvořilo 10 legií, ale 10 kohort
Ovidius: Kalendář, Žalozpěvy, Listy z Pontu
Nakladatelství Odeon, 1966V tomto výběru jsou představena vážnější díla básníka hravých lásek, jak je výstižně označen v doslovu. Je vidět, jak hlubokým a vytříbeným znalcem řecké a římské mytologie Ovidius byl a jeho verše jsou jí přímo prošpikovány. Proto si musím trochu postěžovat na vysvětlivkový aparát - některé méně známé příběhy a hrdinové antických bájí zde nejsou. Lidsky pochopitelný je žal zjemnělého básníka, kterým trpěl ve vyhnanství v nehostinném a necivilizovaném místě. Byť na mnoha místech ztrácí na důstojnosti: častými prosbami přátel, aby se přimluvili u vlivných osob nebo přímo u císaře za zvrácení nebo zmírnění jeho údělu, nejvíce pak lichocením císaři.
Nalezené chyby:
- str. 411: tvrzení, že Germanicus nastoupil po Augustovi
P
Petronius: Satyricon
Nakladatelství Odeon, 1970, přeložil Karel HrdinaSatirický román Neronova rozhodčího ve věcech jemného vkusu (arbiter elegantiarum) je parodií tehdy oblíbených řeckých erotických a dobrodružných románů. Hlavními hrdiny jsou tři jihoitalští Řekové - výtečníci k pohledání - a jejich dobrodružství, plné taškařic. S lehkostí a elegancí si Petronius tropí žerty z bohatých propuštěnců, školometských rétorů, moderních básníků, lovců dědictví a dalších. Nejdelší zachovalý zlomek - hostina u Trimalchiona - je mistrnou a nadčasovou kritikou povýšeneckých, nevzdělaných a hrubých zbohatlíků.
Polách Antonín: Herodes
Knižní klub (Ikar), 1998Hrozivý židovský král, nyní na smrtelné posteli, sužovaný strašnou nemocí, bilancuje svůj život. Jak je těžké jako Idumejec vládnout nejsvárlivějšímu národu na světě, jehož bůh je tak přísný, unikat úkladům konkurenční dynastie i vlastní rodiny, jak nepřijít o království i o hlavu ve stále se měnící situaci římských občanských válek...
R
Riches Anthony: Římané - rány na cti
Nakladatelství BBart, 2011Rodina mladého důstojníka pretoriánské gardy Marca Valeria Aquila je na rozkaz císaře Commoda vyvražděna, jen on díky tušení svého otce uniká. Útočiště nalezne v nejsevernější výspě říše - u pomocného vojska na Hadrianově valu, kde se vyznamená v boji se severními barbary. Kniha je psaná podobně poutavým stylem jako níže hodnocená trilogie Simona Scarrowa.
Nalezené chyby:
str. 23: pravopisná chyba
str. 36: ani jeden Perennidův syn nesloužil v Británii
str. 78: tvrzení, že někomu z předchozích císařů zachránil zachránil jeho prefekt [?] život v bitvě
S
Scarrow Simon: Aréna
Nakladatelství BBart, 2019Román Aréna dějově předchází následující sérii románů od stejného autora. Děj se odehrává v době nástupu císaře Claudia; Řím je v této době vosím hnízdem vražedných intrik příznivců i odpůrců nového císaře. Centurion Macro dostává v rámci těchto nepřehledných a nebezpečných poměrů nevojenský úkol - vycvičit mladého gladiátora, aby tento pomstil smrt svého otce, jehož zabil gladiátorský šampión. Děj je dynamický a dramatický - pnutí v metropoli, surové prostředí gladiátorských škol a arény, lesk a bída gladiátorské slávy, jsou popsány velice sugestivně. Autor respektuje aktuální poznatky, takže např. nezapomíná na existenci rozhodčího a muže s kladivem, dobíjejícího smrtelně zraněné.
Nalezené chyby:
str. 10 a dále: nevím o tom, že by gladiátoři používali nečestnou taktiku drtit dolním okrajem štítu protivníkovy prsty u nohou a nevím také o archeologických nálezech, které by toto dosvědčovaly
str. 16 a dále: chybné skloňování jména Pallas
str. 24: nesprávný tvar doctore místo správného doctor [?]
str. 38 a dále: tvrzení o bídné stravě gladiátorů, ta byla naopak, vzhledem k jejich profesi, vydatná, byť zřejmě nepříliš pestrá
str. 39: slovakismus "má sedm let" místo správného tvaru "je mu sedm let"
str. 121: chybný popis výzbroje a výstroje retiaria - zmatek v popisu chráničů na nohou a rukou; síť retiaria měla závaží, podobně jako rybářské sítě, ale nevím o tom, že by tato závaží byla zaostřená
str. 132: je zde použita teorie, že palec nahoru (na rozdíl od dřívějších představ) znamenal zabít poraženého gladiátora - nicméně je nutno upozornit, že není prokázaná
str. 139: chybný titul gladiátora nejvyšší kategorie - první meč místo správného primus palus [?]
str. 168: špatný tvar Thráci místo správného Thrákové
str. 184: stavění schopností skupiny gladiátorů na stejnou úroveň jako jednotky vojáků ve vzájemném boji - gladiátoři neuměli bojovat v šiku, nebyli na to cvičeni
str. 255 a dále: neposlušnost vůči rozhodčím a útoky na ně se neslučují s příslovečnou gladiátorskou disciplinovaností
str. 274: s tou se také neslučuje úmyslné zabití soupeře při cvičném zápasu
str. 306: chybné tvrzení, že provocator měl z gladiátorů nejtěžší výzbroj - jednalo se o středně ozbrojeného bojovníka
str. 320: nemám informaci o tom, že by gladiátoři v boji na smrt bojovali v kruhu, který nesměli překročit
str. 321: taktéž nevím o tom, že by špičkoví gladiátoři nosili opasek šampióna, jako je tomu dnes u některých bojových sportů
Scarrow Simon:
Na křídlech orla
Vítězství orla
Orel na lovu
Orel mezi vlky
první díl Nakladatelství Alpress, 2003,
další díly Nakladatelství BBart, 2010 - 2011
Poutavá, plastická a velice čtivá série o prvních krůčcích v armádě a postupném vojenském zrání mladého rekruta, který byl povolán do jedné z rýnských legií, s kterou se pak účastní jedné z největších operací římských dějin - invaze do Británie. Popis fungování dokonalé mašinérie římských legií, syrového a zároveň mystického armádního společenství a bojových scén se hodně podobá stylu Stevena Pressfielda, hodnoceného v beletrii Řecko. Autor se maximálně snaží držet historických faktů, což jen chválím. S čím nesouhlasím, je popis vojenskému drilu, jak vystřiženého z amerických filmů, kdy řvoucí důstojník vyžaduje, aby podřízení odpovídali pokud možno stejně nahlas „pane“ na konci každé věty.
Nalezené chyby (Na křídlech orla):
- str. 59: otrocký překlad z angličtiny - místo falernské víno je tvar falerniánské - toto je častý neduh dnešních překladů
- str. 101: opět otrocký překlad - špatný tvar u názvu vězení Mamertinus
- str. 122: zmínka o řeckém ohni, který se používal až v době Byzantské říše
- str. 180: špatný tvar tentokrát u caecubského vína
- str. 195: špatné skloňování u názvu ostrova Samos
- str. 264: místo iulsko-claudijská dynastie opět patvar z otrockého překladu
- str. 317: špatné skloňování latinského jména
Nalezené chyby (Vítězství orla):
- str. 32: špatný tvar u caecubského vína
Nalezené chyby (Orel na lovu):
- str. 40: lorica
segmentata nebyla v době invaze do Británie novinkou, část staršího
typu tohoto pancíře se našla u Kalkriese, kde se měla odehrát
porážka Varovy armády
Nalezené chyby (Orel mezi vlky):
- str. 240: lorica
segmentata nebyla v době invaze do Británie novinkou, viz předchozí díl
Sidebottom Harry: Trůn Caesarů - Železo a rez
Nakladatelství BBart, 2018Vynikající záležitost od autora, který se věrně drží historie. První díl trilogie začíná svržením Severa Alexandra, které odstartovalo vleklou krizi impéria. Nový císař - Maximinus Thrax - je zde vykreslován, oproti senátorské tradici, sympaticky. Knihu jsem přečetl jedním dechem, je nesmírně poutavá, udržuje čtenáře ve stálém napětí, skvěle napsaná.
Nalezené chyby:
- str. 39: rada Septimia Severa: "Buďte svorní, obohacujte vojáky a o ostatní se nestarejte" byla určena jeho synům, nikoli Maximinovi
- str. 100: jméno Lucinianus místo správného Licinianus
- str. 115: nejsou zprávy o tom, že by za Claudiovy vlády místodržitel v Africe zastavil dodávky obilí do Říma a pokusil se zmocnit vlády
- str. 128: pretoriánský prefekta Septimia Severa se nejmenoval Plotinus, ale Plautianus
- str. 148: není mi známo, že by se despotický císařský zmocněnec jmenoval Paulus a měl přízvisko Řetěz - avšak za doby Constantia II. takový člověk existoval
- str. 228: uvedeno chybné jméno Marcus Antonius místo správného Marcus Antoninus
- str. 244: není známo, že by se Geta pokoušel odpravit Caracallu - bylo to naopak
- str. 325: otrocký překlad z angličtiny - místo chijské víno je tvar chianské
- str. 339: špatná data narození a nástupu na trůn u Severa Alexandra
- str. 342: jméno Mestrius nepatří Plútarchovi (patřilo jeho příteli - L. Mestrius Florus)
Sidebottom Harry: Trůn Caesarů - Ocel a krev
Nakladatelství BBart, 2018Druhý skvělý díl, opět brilantně a poutavě odvedený.
Nalezené chyby:
- str. 65: Tacitus zkomolen na Titus
- str. 86: použití jména Sabinianus místo správného Sabinus
- str. 112: nevím o tom, že by se už tehdy lichva zakrývala fíkovým listem výrazu hypotéka
- str. 124: nemám informaci, že Geta chtěl zabít svého otce a potom bratra
- str. 160: mluví se zde o kmeni Thervingů, ten však vznikl až za koncem 3. století
- str. 211: použití slova vymýtání místo správného vymítání
Sidebottom Harry: Trůn Caesarů - Oheň a meč
Nakladatelství BBart, 2018Poslední díl kvalitou a čtivostí plně navazuje na první dva, škoda pravopisné chyby na straně 285.
Nalezené chyby:
- str. 24: Kartágo nebylo druhé největší město v říši
- str. 114: mluví se zde o kmeni Thervingů, ten však vznikl až za koncem 3. století
- str. 175, a 218: věta "ti, kteří jdou na smrt, tě zdraví" není něco jako předpisové zahájení gladiátorských zápasů
- str. 217: samnita jako název gladiátorského typu je pro popisovanou dobu archaismus
Sienkiewicz Henryk: Quo vadis?
Nakladatelství Český klub, 2001Velkolepý román z dob vlády císaře Nerona, příběh lásky mladého aristokrata ke sličné křesťance barbarského původu. Přes svou impozantnost a pompu mravně upadající císařský Řím tone v neřestech a z Judeje potichu přicházejí věrozvěstové neznámé a bezvýznamné křesťanské sekty, aby se tu nakonec za necelá tři staletí ujali vlády. Ze zničujícího požáru města jsou císařem obviněni právě křesťané, jsou pronásledováni, křižováni, upalováni, mučeni a předhazováni v aréně lvům; za řevu šelem, sténání odsouzených a jásotu davu se rodí první mučedníci.
Nalezené chyby:
- str. 417: "ti, kdo jdou na smrt, tě zdraví" není něco jako předpisové zahájení gladiátorských zápasů - to je dokola tradovaný omyl
- str. 417: gladiátor typu Gal již v této době neexistoval
Slach Miroslav: Já, básník Naso
Československý spisovatel, 1990Kniha o Ovidiovi, vyprávěná ich-formou. Pěkná, barvitá, s citacemi z děl Ovidia, Horatia, Vergilia i dalších velkých básníků té doby. Dráha Ovidia, od narození, jeho první básnické pokusy, vstup mezi největší básníky Augustovy doby, vyhnanství v Tomidě. Autor si klade otázku, zda byl Ovidius Augustem vykázán z Říma jen pro Umění milovat, dílo, které svou otevřeností v otázkách sexu neodpovídalo císařově snaze mravně obrodit Řím, či se snad dozvěděl nějaké choulostivé státní tajemství. Proč nesměl do Říma ani za Tiberia, po Augustově smrti? A chtěl se pak vůbec ještě vrátit?
Nalezené chyby:
- str. 126: "ti, kdo jdou na smrt, tě zdraví" není něco jako předpisové zahájení gladiátorských zápasů
Š
Štorch Eduard: Zlomený meč
Nakladatelství Albatros, 1978Markomanský král Marobud, jeho říše, jeho povaha a jeho pád v podání legendárního autora Lovců mamutů. Jde o knihu staršího data, takže platí podobné připomínky jako k dílu Adolfa Velhartického, hodnoceného níže. Oproti A. Velhartickému je Štorch realističtější, co se týče barbarské výzbroje a výstroje, předkládá však teorii, dnes již neudržitelnou, ve Štorchově době nepochybně lákavou, že Markomani byli slovanský kmen.
T
Toman Josef: Po nás potopa
U nás velice známý román. Odehrává se v Římě a pokrývá sklonek vlády Tiberiovy a část vlády Caligulovy. Hlavní postavy jsou Lucius Curio, mladý aristokrat ze senátorské rodiny s republikánskou tradicí a chudý herec Fabius Scaurus. Ve zkoušce charakterů přesto, a nebo právě proto, že je neurozený, nevzdělaný a chudý, vítězí Fabius, volící raději sebevraždu, než by popřel svou pravdu. Ve svých hrách totiž nekompromisně útočí na bezohlednou krutost ziskuchtivé nobility [?], což nevyhnutelně vede ke konfliktu s mocí. Lucius naproti tomu zradí své republikánské přesvědčení a vlečen svou ctižádostí se upne k zrůdnému Caligulovi. Jímavě je zde zpracována charakteristika Tiberia - v jádru dobrého a charakterního člověka, z něhož moc a úklady udělaly proti jeho vůli tyrana.Trýb Antonín: Císař chudých
Československý spisovatel, 1984Život císaře Diocletiana, od jeho dětství a mládí v době vrcholící anarchie v impériu, přes jeho vládu a úspěšnou stabilizaci říše až po dobu před smrtí, kdy starý císař na odpočinku vidí, že země se opět zmítá v občanské válce. Jelikož o samotném Diocletianovi se moc údajů nezachovalo, hlavně z doby před jeho nástupem na trůn, je vykreslení jeho postavy dílem autorovy fantazie, jinak se ovšem kniha drží historických fakt a patří k těm, ke kterým se i po letech člověk stále a rád znovu vrací.
V
Velhartický Adolf: Marobudův poklad
Nakladatelství Agave, 2000Kniha se odehrává v době, kdy je velký král Markomanů v ravennském exilu. Jeho místo zasedl Katvalda, ale i jemu je souzeno následovat Marobudův osud. Nejsem s reáliemi Marobudovy markomanské říše tak exaktně seznámen, abych mohl soudit – snad jen to, že jsou Germáni až příliš idealizováni a jejich výzbroj, výstroj i organizace, identická s římskou, se mi zdá nepravděpodobná. Jedná se ovšem o starší dílo.
Nalezené chyby:
- mapa římské hranice na vnitřních stranách obalu knihy zahrnuje i Agri decumates [?], toto území v té době římské říši ještě nepatřilo
- str. 96: zřejmě vinou překlepu chybný výraz praetor [?]
Vidal Gore: Julianus
Nakladatelství Svoboda, 1992Nádherná kniha o císaři Iulianovi Apostatovi, posledním filozofovi a pohanovi na trůně. O vyprávění se dělí sám Iulianus s antiochijským rétorem Libaniem a filozofem Priskem. Nostalgický pohled vzdělaných pohanských myslitelů, kteří se vyhřívají v posledních paprscích své civilizace, na končící antický svět a na poslední vzepětí staré civilizace v době Iulianově.
W
Waltari Mika: Jeho království
Nakladatelství Český klub, 2001Román chronologicky předcházející románu Říman Minutus. Hrdinou románu Minutův otec Marcus Manilius, který před nešťastnou láskou utíká do vřavy Jeruzaléma a stává se účastníkem dějů, které vedly k Ježíšově smrti, stává se i svědkem jeho smrti a nakonec přívržencem. Oproti Římanovi Minutovi (v novější edici Nepřátelé lidstva), je zde pestrý svět antiky dušen černým příkrovem, který jako by dával tušit budoucí temno středověku. Důvěrně známá blízkost z Římana Minuta je ta tam. I temně laděný obal knihy tento dojem naznačuje, na rozdíl od navazující knihy, která má barvu pulsující krve. Ze strany Waltariho se mohlo jednat o různý přístup k různým látkám, či epochám, poněvadž podobný rozdíl cítím i mezi jeho dalšími díly: vysloveně krásným Egypťanem Sinuhetem a zasmušilým Tajemným Etruskem.
Waltari Mika: Říman Minutus (také Nepřátelé lidstva)
Nakladatelství Český klub, 2001Kniha pokrývá přibližně stejné období jako Quo vadis. Hlavní postavou je aristokrat Minutus, z Antiochie se vydá s rodinou poznávat Řím, vojenskou službu si odbývá v Británii, pak zavítá i do Řecka a putování se uzavírá v Římě. Mimo milostných, vojenských a politických zkušeností a pestrých poznatků z Neronova dvora, naráží Minutus na křesťanství, které výrazně ovlivní jeho život i životy jeho blízkých.
Wilder Thornton: Březnové Idy
NS Svoboda, 1997Zajímavé, nicméně na můj vkus velice volné zpracování historie posledních dnů Gaia Iulia Caesara.
Wishart David: Já, Vergilius
Nakladatelství Oldag, 1997Životopis, psaný ich-formou velkého římského básníka zlatého věku římské poezie Publia Vergilia Marona, autora římského národního eposu Aeneis na pozadí historických událostí, které provázely konec republiky a nastolení císařství.
Wishart David: Ovidius
Nakladatelství Oldag, 1997Tentokrát se nejedná o životopis, ale o zkoumání dosud nevysvětleného vypovězení básníka Ovidia, autora proslulého díla Umění milovat, do vyhnanství císařem Augustem. Pátráním je pověřen fiktivní mladý aristokrat Corvinus a dochází k nečekaným závěrům. Kniha je napsána velice lehce a populárně, je vydatně okořeněna přímočarým, jadrným humorem.
Wishart David: Germanicus
Nakladatelství Oldag, 1998Autor prostřednictvím mladého Corvina nabízí svou možnou teorii vysvětlující záhadnou smrt vnuka císařovny Livie - Germanica.
Wishart David: Nero
Nakladatelství Oldag, 1997Tentokrát ke čtenáři autor mluví ústy císařského "soudce krásy" Petronia a zabývá se osobností šíleného císaře Nerona. Jak Petronius, tak Nero jsou pojati dosti netradičně, ale ne nepravděpodobně.
Wishart David: Pekařka z Lýdie
Nakladatelství Perseus, 2005Jako u Lindsay Davisové jsem zde zaznamenal pokles kvality, i vinou otřesného překladu a další díly už jsem nekupoval.
Y
Yourcenar Marguerite: Hadriánovy paměti
Nakladatelství Odeon, 1970, přeložila Marie VeseláSpisovatelka a historička podává ve fiktivních pamětech plastický obraz doby a osobnosti tohoto nevšedního císaře - estéta, filozofa, mystika, melancholika, člověka zvídavého, milujícího, ale také nedůvěřivého a mstivého, ale především vynikajícího organizátora a starostlivého správce obrovské říše.
Nalezené chyby:
- str. 27: Lúkiános nepocházel z Hispánie
- str. 57: Lusius Quietus byl příslušník původního severoafrického obyvatelstva, neměl arabské kořeny, jak se uvádí v knize
- nalezl jsem jednu pravopisnou chybu a chybné skloňování latinského jména: pro sedmdesátá léta, na rozdíl od dneška, nevídaný jev.
Z
Zamarovský Vojtěch: Aeneis
Nakladatelství Albatros, 1981Převyprávění římského národního eposu pro mládež. Cenný je doslov o římské mytologii, Vergiliovi a o osudu a vlivu jeho díla na další dobu.