Hodnocení historických filmů o Římu:
Mým původním záměrem bylo uvést všechny chyby, které jsem v knihách a filmech nalezl. Jejich množství je ale v některých případech takové, že by mi většinu času, který věnuji tvorbě stránek, zabraly recenze. Vzhledem k tomu, že náplň stránek je primárně jiná, uvádím u jednotlivých děl jen omezený výčet chyb nebo ty nejmarkantnější, případně jen hodnocení hodnověrnosti.S koncem poválečné Belle Époque (nepočítaje v ni marast let šedesátých) směřuje od devadesátých let kultura jako celek k hrubosti, vulgaritě, konzumu, komerci a propagaci všemožných deviací (čest výjimkám). Netvoří se, ale produkuje, aby se rychle prodalo, podle toho vypadá výsledek. Ostatně, tím, že se naší popřevratové kultuře vyhýbám obloukem, šetřím nervy i čas. Úsilí dnešních popularizátorů setřít prach z historických postav a podívat se na ně jinýma očima je sice chvályhodné a občas přinese i jisté výsledky, kdyby jen k odstranění nánosu prachu nepoužívali místo štětečku žíravinu. Z těchto důvodu se těžiště hodnocení knih a filmů bude přesouvat k odborným pracem. Také zde nebudou hodnocena ta díla, která používají historický háv pouze jako kulisu k úplně jiným žánrům.
Starověcí autoři odlišeni kurzívou v nadpisu
Abecední rozcestník:ABCDGHJKMNOPQRŘSTV
A
Agora (USA, Španělsko - 2009)
Film o novoplatónské filozofce Hypatii je názornou ukázkou, že náboženský fanatismus je nejhorším druhem posedlosti. Jelikož o Hypatii se příliš pramenů nedochovalo, je líčení jejího života víceméně věcí autorské invence, historických faktů se ale film jinak drží.Attila (Itálie, Francie - 1954)
Otřesná splácanina, udivující u Italů a Francouzů, o jejichž dějiny zde jde. Snad jen jedno plus - Anthony Quinn vypadá nejattilovštěji ze všech filmových představitelů této role.Nalezené chyby:
- Aetius se nenarodil v Pannonii, ale v Moesii
- výzbroj a výstroj římských vojáků odpovídá principátu, nikoli době, o které film pojednává
- Attilův nejmladší syn se jmenoval Ernach, ne Bleda
- r. 450 již Attilův bratr Bleda nežil
- problémy s hunskými přeběhlíky a s biskupem z Margu, který dle obvinění Hunů vylupoval hunské královské hroby, jsou záležitost 40., nikoli 50. let 5. století a týkaly se Východořímanů, nikoli Západořímanů, takže s Huny o nich rozhodně nemohl vyjednávat Aetius
- stejně tak je chybné tvrzení, že tribut Hunům platila západní říše - platila ho východní říše
- moralistické tvrzení, že za úpadkem říše v 5. století stála prostopášnost na císařském dvoře
- označování křesťanského císaře za Boha by v té době bylo rouháním
- není spolehlivě prokázáno, že se používal "palec dolů" jako gesto, znamenající, že poražený gladiátor nemá být ušetřen
- otcem Iusty Graty Honorie nebyl Athaulf, ale Constantius III.
- kmeny Avarů a Mongolů v této historické epoše nemají co dělat
- zobrazení Attilova bratra Bledy jako mírotvorce
- biskup z Margu nebyl Huny ukřižován, jak tvrdí film, ale nakonec paradoxně utekl k Hunům
- přízvisko Bič boží neměl Attila za svého života, ale až v 8. století
- tvrzení, že Galla Placidia byla milenkou Alaricha, je ve světle dostupných dokladů nesmysl
- úplně ignorována Atillova výprava do Gallie
- další nesmysl je útěk Honorie do Attilova tábora
- smrt Aetia v bitvě
- zabití Honorie římskými vojáky
- v době vpádu Hunů do Itálie již Galla Placidia nežila
Attila (USA - 2001)
Vezmi hmoždíř, do něj naházej postavy, značně zredukovaný a patřičně zdeformovaný děj, aby jej pochopil i průměrný Američan, divák "České" televize, či fotbalový fanoušek. Přidej pár snůšek nesmyslů, nelam si hlavu s takovými podružnostmi jako je chronologie a historická pravda, stluč, zamíchej, protřepej a podávej. To není teleshoping, to je návod na úspěšný americký film. Slon v porcelánu je proti tomuto humpoláckému přístupu subtilní křehotinka. Jak propastný je rozdíl mezi oslnivou érou amerických historických velkofilmů 50. a 60. let minulého století a tou dnešní! Co dodat – Valentinianus III., Galla Placidia, Theoderich a další se neobrací v hrobě, ale rotují. Snad jen Attila je polichocen, protože v jeho případě z mongoloidního navztekaného skřeta, jakým historicky byl, tvůrci udělali takřka Siegfrieda z Písně o Nibelunzích. Popisovat všechny chyby nemá cenu, vyprávěl bych celý film. Uvádím alespoň jeden příklad z mnoha: tupou ignoraci tvůrců dokonale vykresluje sdělení na závěr filmu, že několik generací po Aetiově smrti (454) se římská říše zhroutila (476). Vanitas vanitatum – marnost nad marnost…B
Ben Hur (USA, Itálie - 1959)
Legendární velkofilm o příslušníkovi bohatého židovského rodu, který je kvůli nešťastné náhodě nespravedlivě odsouzen na galeje, o tom, jak znovu získal svobodu, důstojnost, čest a satisfakci. Jako i jinde si musím povzdechnout, že tehdy se filmovalo srdcem a rukama, ve snaze něco po po sobě zanechat a ne jen si namastit kapsy, a že dnešní nadužívání technologií jde ruku v ruce se sterilitou. Pro diváka, který je jimi odkojen, bude zřejmě nestravitelný - tempo děje je pozvolné, postavy se vyvíjejí, divák je vybízen k přemýšlení. Oproti dnešní produkci se tam nehuláká, nepobíhá šílenou rychlostí, sprostá slova a hektolitry krve se také nekonají. Náboženský akcent je silný a zároveň dojemně lidský. Úpěnlivý apel na křesťanské kořeny byl krátce po šílenství 2. světové války pochopitelný a byl jednou z cest společenské stabilizace. Ovšem na dveře již klepala ničivá šedesátá léta a pacholci, zpovykaní poválečným blahobytem, likvidovali i ty hodnoty, které ještě po válce zbyly.Nalezené chyby:
- makedonské loďstvo, válčící s římským, je v době principátu nesmysl
- v té době nebylo přípustné, aby se závodů vozatajů účastnil příslušník římské správy
- Římané dbali na rovnost sil, tudíž by nepřipustili výhodu pro jednoho závodníka oproti ostatním
Boj o Řím (Rumunsko, Západní Německo, Itálie - 1968 a 1969)
Dvojdílná epopej o byzantské kampani proti Ostrogótům, ovládajícím Itálii, je sice velkoryse zpracována, jak je typické pro tuto zlatou dobu historických filmů, nicméně jinak se jedná o nakupení nesmyslů.Nalezené chyby:
- gótský král Theodorich nebojoval s římskými jednotkami, ani nedobýval západořímskou říši, protože ta už v té době neexistovala
- Theodorich netáhl na Řím
- špatné skloňování jmen Cethegus, Narses, Belisarius, Caesarius, Furius a dalších
- výraz Iustianus místo správného Iustinianus
- ostrogótské království se nerozkládalo od Alp po Neapol, ale od Alp po Sicílii
- použít chrám sv. Sofie jako symbol pro Byzanc, dejme tomu, ač se v době Theodorichovy smrti ještě nezačala stavět, ale minarety okolo ní nemají co dělat
- nevím o tom, že by byl Narses liliput
- románek císařovny Theodory s římským patriciem je příliš odvážná fabulace, vztah Totily s dcerou římského šlechtice také
- Amalasuntha (Amalaswintha) nebyla gótskou královnou, ale regentkou svého syna Athalaricha
- Matasuntha (Mataswintha) nebyla sestra, ale dcera Amalasunthy
- vyhnanství postihlo Amalasunthu, nikoli Matasunthu
- římské uniformy (jako obvykle podle v mnoha aspektech zkreslených představ filmařů klasického vzhledu) v tomto období nemají co dělat
- vévoda z Dácie je nesmysl - Gótové v té době už dávno Dácii neovládali
- někteří příslušníci římské šlechty sice intrikovali s Byzancí proti s Gótům a vytvářeli oddíly nepravidelné domobrany, ale znovuzřízení pretoriánské gardy, která by kooperovala s Byzantinci, je nesmysl
- po smrti Amalasunthy se neujala vlády Matasuntha, ale Theodahad
- Belisarius nebyl poražen Vitigisem, natož pak zabit, Vitigis nepadl v boji, ale byl zajat Byzantinci, tábor Gótů vypadá jak tábor Iulia Caesara u Alesie, jejich obléhací stroje jsou také veskrze římské; popis vojenských a diplomatických akcí celkově hrubě neodpovídá historickým skutečnostem
- sebevražda Theodory kvůli provalení jejího intrikování proti císaři - další naprostá hloupost
- autoři do bojů zamotali ještě Vikingy, což je ignorance prvního řádu
- po zhroucení gótského odporu Narses nevyháněl zbylé Góty z Itálie
C
Centurion (V. Británie, USA - 2010, režisér Neil Marshall)
Volně natočený příběh na základě nikdy nepotvrzené spekulace o zmizení římské IX. legie v Británii není ničím jiným než tím, čemu se dnes říká akční řežba - jen zasazená do starověku. Nic co by stálo za více než jedno shlédnutí.D
Dákové (Rumunsko, Francie - 1966)
Jedná se o celkem zajímavý film z období římsko-dáckých konfliktů za vlády císaře Domitiana. V některých detailech naivní - oblečení Dáků se podobá rumunským krojům a římští důstojníci mají chocholy jak z operety. Na druhé straně zlatá přilba krále Decebala skutečně odpovídá archeologickému nálezu.Nalezené chyby:
- Domitianus nevytáhl proti Dákům kvůli tomu, že by ho lákalo jejich zlato, ale kvůli odvetě za jejich předchozí vpád do Moesie, kde uštědřili římskému vojsku citelnou porážku, tudíž Dákové neuvažovali, že by císaře upláceli zlatem, když byli v ofenzívě, naopak později platili tribut Římané Dákům
- oslovování císaře jménem, nikoli titulem
- kabaretně obrovské chocholy na přilbách důstojníků
- pláště z leopardí kůže na některých římských vojácích
- ve filmu Decebalus poslal Domitianovi jako výstrahu myš, ptáka, žábu, šípy a radlici pluhu - bez té radlice je to ovšem poselství, které zaslali Skythové perskému králi Dareiovi
- kult Dionýsa nepochází z Dácie, ale z Thrákie
- nevím o tom, že by se v průběhu tohoto tažení konala decimace
- pretoriánský prefekt [?] Fuscus nedosadil na trůn ani Vespasiana, ani Domitiana
- Fuscus nezahynul v souboji s jiným římským důstojníkem, ale ve válce s Dáky
- velitelé obou vojsk nebojovali exhibičně před jejich zraky jako v dobách trojské války
Demetrius a gladiátoři (USA - 1954)
Příběh zbloudění a návratu křesťana, jehož načas opojila sláva arény. Naivní, pomýlené, patetické, ale také dojímavé, lidské a ryzí. U Diových blesků, jaké se tehdy točily filmy...Nalezené chyby:
- císař Caligula se rozhodně nezajímal o křesťany, nepronásledoval je a nesnažil se získat nějaké jejich relikvie
- Claudius nebyl plešatý
- nevím o tom, že by Claudius před svým nástupem na trůn vlastnil gladiátorskou školu, natož pak osobní stráž
- hledí kryje jen spodní část murmillonova obličeje místo celého
- obouruční meč nepatřil ke gladiátorským zbraním
- retiarius nemá mít kovovou čapku
- "Zdráv buď, císaři, ti, kteří jdou na smrt, tě zdraví" není něco jako předpisové zahájení gladiátorských zápasů (tak pozdravili odsouzenci k účasti v inscenované námořní bitvě císaře Claudia - ovšem filmaři si tuto větu oblíbili)
- murmillo nebyl stavěn proti gladiátorovi stejného typu a má mít nikoli kulatý, ale obdélný štít
- Římané nekombinovali zápasy gladiátorů a zvířat
- chybné skloňování jména bohyně Isis
- smrt císaře Caliguly při gladiátorských hrách
- tolerantní postoj Claudia ke křesťanům neodpovídá historické pravdě (a zřejmě ani jeho povědomí o nich, Římané zpočátku mezi Židy - ty Claudius vyhnal z Říma - a křesťany nerozlišovali)
Dva gladiátoři (Itálie - 1964)
Příběh chytře využívá faktu, že Commodus měl bratra dvojče, který v dětství zemřel: zde tedy zemřel jen oficiálně a v době Commodovy tyranské vlády vystoupí proti němu, aby jej svrhnul. Pak odmítne císařský titul a předá jej Pertinakovi. Toto intermezzo mezi vládou Commoda a Pertinaka je samozřejmě fikce. Jelikož Commodus propadl aréně a sám vystupoval jako gladiátor, tvůrci mu na rozdíl od skutečnosti "dopřáli" smrt v aréně - a to z rukou jeho bratra. Zabití tyrana v souboji spravedlivým protivníkem vidíme i ve filmech Pád římské říše a Gladiátor, hodnocených níže.Nalezené chyby:
- Commodův poradce Cleander vystoupil do popředí až po smrti jeho otce (a ne hned, ale až kolem r. 185)
- stejně tak Laetus - neměl vliv již za vlády Commodova otce, ale až na sklonku Commodovy vlády, jeho jméno je navíc komoleno
- poitalštěná římská jména Lucius, Rutilius, Pertinax a název země Cilicia
- boje s Gally jsou pro Commodovu dobu anachronismem
- označení Romula a Caesara jako císaře
- Commodovo dvojče nezemřelo hned po narození, jak tvrdí film, ale ve 4 letech
- Commodus se ve filmu ujímá vlády prošedivělý, ve skutečnosti nastoupil na trůn v 19 letech
- výstroj gladiátorů ve filmu neodpovídá vesměs přísně typizovaným předlohám ze starověku
- pominuto, že gladiátoři thráckého typu se již dávno nerekrutovali podle etnického klíče
- na rozdíl od toho, co tvrdí film, Laetus Commodovu vládu přežil
Dračí čepel (Čína - 2015)
Existuje hypotéza, leč nepodložená, že se část Římanů, přeživších bitvu u Carrhae, mohla dostat až do Číny. To skýtá velký potenciál k zajímavému i uvěřitelnému příběhu - pohříchu zůstal naprosto nevyužit. Přičemž uvěřitelnost dostala totálně na frak - římská invazní armáda přece celou Parthií jaktěživ neprošla! Je to čistě akční film s pseudohistorickými kulisami - autoři o římských dějinách mají velice chabou představu, o římské armádě jakbysmet. To se týká i Parthů, Číňanům přece jen zeměpisně bližších - těm, ač jim vždy vládli králové, přidělili královnu. Kdo by se chtěl dozvědět více, tomu doporučuji článek kolegy Saši Koloucha, kde je hypotéza důkladně analyzována.G
Giganti z Říma (Itálie, Francie - 1964)
Klasický film zlaté éry "meč a sandál". Caesar se chystá zaútočit na povstalé Gally, ale od rozvědky má zprávu, že průsmyk, kterým potřebuje pro tyto účely projít, blokuje strašná zbraň druidů. Vysílá proto diverzní jednotku, která má tuto zbraň eliminovat. Přes všechny potíže - silné vojsko Gallů, zajetí a zradu - se jednotce podaří úkol splnit. Tento žánr vyžadoval dobře vypadající svalovce a s odstupem doby je vidět, o kolik přirozeněji vypadali, než ti dnešní.Gladiátor (USA - 2000)
Tak tohle dopadlo jako podádka o mrtvém studentu Šmídovi, který nakonec nebyl mrtvý, ani student, ani Šmíd. Blamáž. Bombastické, ale se skutečností, obzvláště co se arény týče, to nemá nic společného. Tvůrci se k látce zachovali jako jako kovboj v Louvru. Žádný film, kde vystupují gladiátoři, tak markantně neignoruje fakta, co se organizace zápasů, druhů gladiátorů, jejich výstroje, výzbroje a způsobu boje týče, jako tento. Marcus Junkelmann, expert v oblasti gladiátorských zbraní, konstatuje korintské přilby z archaické doby, štíty hoplítů z 5. a 4. století př. n. l., římské vojenské pancíře, vikingské a turecké přilby a hrudní pancíře hodně podobné drátěným košilím z pozdního středověku. Kolega Saša Kolouch pak filmu vytýká značnou nevěrohodnost ve vojenské oblasti. Soudný divák to může absolvovat jen po provedení lobotomie (ať už neurologickým zákrokem, či prostřednictvím sdělovacích prostředků). Kolik soudných zde ovšem po desetiletích usilovné westernizace - neboť hlupáci jsou solí demokracie - zbylo? Na hamburger není potřeba příbor, na sledování takovýchto filmů mozek.Příběh fiktivního generála císařských vojsk Maxima, bojujícího v markomanských válkách, který upadne v nemilost, uteče před smrtí do anonymity gladiátorské arény, proslaví se, dostane se až do Říma, kde odhalí svou identitu a pomstí se vladaři za smrt své ženy a dětí. Autoři bezmyšlenkovitě převzali nesmysly z Pádu říše římské, jako by se jednalo o historická fakta (při dlouhotrvající tvůrčí bídě Hollywoodu žádný div) - Marcus Aurelius opět usoudí, že Commodus se pro vládu nehodí, rozhodne se pro jiného nástupce, Commodus se to dozví a pro tentokrát je Marcus Aurelius udušen v příliš vřelém synovském objetí. Za to je na konci své vlády zabit v souboji (jak jinak) - tentokrát v cirku, gladiátorem Maximem. Další zděděné klišé - Commodova sestra Lucilla je opět zamilována do generála císařských vojsk (tím je tentokrát Maximus), soupeře o trůn a budoucího vítěze nad jejím bratrem. Oproti historické skutečnosti dokonce přežije bratra. V roli opozičního senátora [?] se objevil starý známý D. Jacobi.
H
Hannibal (Itálie - 1959)
Toto zpracování osudů hrozivého Puna je stejně naivní, jako nepřesné, ale podívaná je to pěkná.Nalezené chyby:
- téměř všichni filmoví tvůrci si oblíbili římskou výzbroj a výstroj z období principátu bez ohledu na dobu, v které se děj odehrává a je tomu tak i zde - krunýř lorica segmentata se v této době ještě nepoužíval
- naopak, používání válečných vozů je pro tuto dobu anachronismus
- Hannibal neměl románek s neteří Fabia Cunctatora - to by byl naprostý skandál
- stejná fikce je to, že jí ukázal svůj vojenský tábor, aby na ni psychologicky zapůsobil silou vojska - to se stalo jindy a jinde - byl to Scipio, kdo takto provedl zajaté punské zvědy svým táborem (před bitvou u Zamy)
- Fabius Cunctator svou taktiku opotřebovávací války neprosazoval ještě před bitvou u Trebie, ale až po bitvě u Trasimenského jezera
- mluví se o bitvě, která se odehraje u Trasimenského jezera - místo střetu samozřejmě nemohlo být známo ani určováno předem
- římský lid nebyl proti tomu, aby se Flaminius stal konzulem [?] a tudíž velitelem, naopak si jeho volbu prosadil
- Fabius Cunctator nebojkotoval kvůli katastrofám, za které mohla římská sebejistota a přezíravost, zasedání senátu
- Maharbal pronesl rčení, že Hannibal umí vítězit, ale neumí vítězství využít až po bitvě u Kann, ne po bitvě u Trasimenského jezera
- neví se o žádném osobní souboji Hannibala a Maharbala, takové rozpory mezi nimi nebyly
- třmeny se v té době nevyskytovaly - další často opakovaná chyba
- zvyk pohřbívat zaživa se neuplatňoval proti Římankám, které zradily svou rodinu, ale proti vestálkám, které porušily svůj slib panenské čistoty
- Varro se nejmenoval Gaius, ale Marcus
- místo jména Aemilius Paulus se ve filmu používá Paulus Aemilius
- v bitvě u Kann nalíčil Hannibal past na Římany úplně jinak, než jak to líčí film
- po bitvě u Kann se stal diktátorem Marcus Iunius Pera, nikoli Fabius - ten byl diktátorem po bitvě u Trasimenského jezera (v této souvislosti je ještě nesprávně použit místo termínu diktátor termín prokonzul [?])
Hostina (ČR - 1993, režisér Jiří Hubač)
Vydařená, skvěle zahraná hříčka na téma šílený básník Nero versus estét Petronius.J
Já, Claudius (V. Británie - 1976)
Životní příběh a vláda císaře Claudia. Britský seriál, z něhož jde po zádech mráz, podle knih R. Gravese Já, Claudius a Claudius bůh. V hlavní roli je skvělý Derec Jacobi, známý též jako vilný mnich ze Zvoníka od Matky boží (verze s A. Hopkinsem) a pro změnu jako středověký mnich - detektiv v jiném seriálu (Případy bratra Cadfaela). Ke skvělému vykreslení postavy postiženého, koktavého a podivínského Claudia se druží nezapomenutelný dabing Petra Haničince.Graves se podle mně historickou pravdu snaží respektovat, jak to jen u beletrie - která je ze své podstaty nucena suchá fakta nějakým způsobem dějově obalit - je možné. Této linie se drží i tvůrci seriálu, pročež si jim v tomto hodnocení dovolím udělit pomyslnou korunu. Osobně mám však námitky proti démonizování Augustovy ženy Livie a přeceňování jejího vlivu. Není dokázáno, že se "babička" Livie metodou dýky a jedu zbavila všech konkurenčních pretendentů na trůn (smrt kosila hlavně iuliovce, ona byla z claudijského rodu), ačkoli se zdá, že nějaký římský Machiavelli či Richelieu v císařské rodině řádil a podle zásady cui bono (v čí prospěch) by nejpravděpodobnějším kandidátem mohla být právě ona. Stejně tak jsou přeceňovány Germanicovy úspěchy v Germánii, Agrippa Postumus, který byl podle všeho duševně zaostalý, je zde líčen jako inteligentní muž.
K
Kleopatra (USA - 1968)
Nákladný klasický velkofilm o dvou dílech. Kulisy, kostýmy i herecké výkony jsou skvělé. Vzdávám hold poctivé filmařině starých časů, kterou studené digitální triky nikdy nenahradí. Problém dnešní počítačové animace je ten, že sice dokáže s prázdnou pompou stvořit celé světy a nevídané bytosti, ale duši, tu příběhu dát nedokáže. V roli Kleopatry je Liz Taylorová. Z hlediska historické pravdy se filmu, myslím, nedá příliš vytknout. Antonius v podání Richarda Burtona je, dá-li se to tak s odstupem zhruba dvou tisíc let říci, dost autentický. Snad jednu drobnost bych vytknul - v době známosti s Kleopatrou byl již Iulius Caesar, na rozdíl od svého představitele, dosti plešatý.Kleopatra (USA - 1999)
Další, opět dvoudílné, ztvárnění Kleopatry. Stejně jako v americké verzi z roku 1968, Caesar opět není plešatý! Kleopatra nezabila svou sestru Arsinoé Caesarovi za zády, její sestra kráčela v Caesarově triumfu v Římě, až později ji na Kleopatřinu žádost dal popravit Antonius. Další hlouposti: veřejné vyhlášení Kaisarióna jako Caesarova syna Kleopatrou před půlkou římského senátu a nobility [?], to, že měl být na malého Kaisarióna spáchán v Římě atentát a použití válečných vozů v boji - zhruba po trojských válkách plnily jen reprezentativní úlohu a „moderní“ armády je již, kromě Britů (tehdejší obyvatelé Británie byli zřejmě stejně konzervativní, jako ti dnešní), jako bojové prostředky nepoužívaly. Caesarovi měl při triumfu držet vavřínový věnec nad hlavou otrok se slovy - Pomni, že jsi smrtelný člověk - ve filmu ho měl jednoduše na hlavě. Bitva u Actia – všechno špatně. Antonius neztroskotal se svou lodí, ale ve skutečnosti přestoupil na jinou a dohonil Kleopatru. Ve filmu si Kleopatra myslela, že je mrtev a on potom za ní neočekávaně přijel do Alexandrie. A za chvíli tam byl Octavianus, tak rychle, jako by je pronásledoval z Vyškova do Drnovic - ve skutečnosti mezi Actiem a Kleopatřiným koncem v Alexandrii uplynul rok. Plus na konci celého dramatu byli aktéři podstatně starší, než na začátku, Antonius byl v té době stárnoucí alkoholik, tloustnoucí v pase. Nudná historická fakta však zřejmě nemají přistřihovat sílu příběhu. Inu, současný americký film - ignorace, neznalost, křupanství, vulgární a necitlivé zacházení s historií. Alespoň že Caesar neměl mobil. Potud kritika. Abych jen nehartusil jako Cato, jedna věc se velice povedla. A to ztvárnění Kleopatry chilskou herečkou Leonor Varela, které by si zasloužilo soudnější filmové tvůrce. Zatímco Liz Taylorová je impozantní socha, chvílemi až bezkrevná, tato Kleopatra je vášnivá, plná, pulsuje v ní mystika, krev, Egypt. Dokáže diváka přesvědčit, že ona je ta žena, které se Řím bál tak, jako kdysi Hannibala. Dobře je ztvárněn fundamentální rozpor mezi latinským Západem a helénským Východem, který nemohla Kleopatra překlenout ani s jedním z velkých Římanů.Konstantin Veliký (Itálie, Jugoslávie - 1962)
Příběh Constantina, jeho vzestupu a postupného příklonu ke křesťanství je podán velice, velice volně.Nalezené chyby:
- s Constantinem, ani s Maxentiem se nepočítalo jako s budoucími císaři
- Maximianus neměl sídlo v Římě
- Constantinus nebyl odvolán do Říma, ale ke Galeriovi na východ
- oslovení centurie patří jednotce, ne setníkovi
- není známo, že se Constantinus stýkal s Faustou ještě v době tetrarchie
- abdikace Diocletiana a Maximiana proběhla v Nikomedii, ne v Římě před senátem
- dalším čtyři vládci, kteří nastoupili po Diocletianově a Maximianově odstoupení souhlasí, až na Licinia, jehož jméno je ještě ke všemu zkomoleno
- Constantinův útěk proběhl o něco později a neutíkal z Říma, ale z východu říše, z Galeriova dvora
- Constantius Chlorus nezemřel na následky zranění, ale nemoci
- Constantius Chlorus zapudil Helenu kvůli dynastické politice, ne kvůli tomu, že byla křesťanka
- senát v té době neměl žádný význam, císaři s ním nic nekonzultovali, natož pak, aby senátoři prohlásili císařem Maxentia
- Maximianus neponoukal Constantina k boji proti Galeriovi
- to, že se Maximianus pokusil zavraždit Constantina v noci v jeho ložnici, je Lactantiova historka, nikoli historický fakt
- Maximianus nebyl zabit stráží, ale byl nalezen oběšený
- Galerius nebyl zavražděn Liciniem, zemřel po nemoci
- v bitvě u Mulvijského mostu tento most vůbec nefiguruje
- Maxentius utonul při útěku, nebyl zabit v souboji s Constantinem
Král Artuš (USA - 2004, režie Antoine Fuqua)
V někdejší římské Británii nastala doba temna. Krvavý chaos válek a násilí úsvitu středověku zrodí hrdiny a ti dají vzniknout mýtu... Je velice potěšující, že se tvůrci nejnovějšího filmového zpracování legendy o králi Artušovi rozhodli tvořit v příkrém rozporu s léta již panujícím prázdným, vylhaným a bombastickým způsobem filmového zpracování historických námětů a snažili se blíže seznámit s tématem, s kterým pracovali a na základě toho se co nejvíce přiblížit historickým reáliím. Samozřejmě, chyby tu jsou, ale z filmových zpracování, které jsem o artušovské legendě viděl, je toto historicky nejzdařilejší.Nalezené chyby:
- rádoby historický úvod je velmi zavádějící a zjednodušený
- v době, kterou film popisuje, tj. 60. léta 5. století, Británie nebyla součástí římského impéria a římští vojáci tam již dávno nebyli (z Británie se stáhli již r. 407 a jejich stažení nebylo nařízeno císařskou vládou, stalo se tak v důsledku zmatků po masivní invazi barbarů do Gallie)
- pochybuji o tom, že by Římané měli statky za Hadrianovým valem
- připomínky mám k výzbroji a výstroji: převažující klasická výzbroj a výstroj římských jednotek do této doby nepatří (korunu tomu nasazují attické přilby, které má kdekdo, přitom ani v klasickém období nebyly příliš rozšířené), kombinace svalového krunýře a ramenních plátů z pancíře lorica segmentata, používání typicky středověkých kuší (antika znala sice něco podobného - manubalistae, ale ty vypadaly jinak a byly používány minimálně)
- bitva na Mons Badonicus, kde Artuš rozdrtil Sasy, se odehrála kolem r. 500, tedy později, než tvrdí film
Král Galů (Kanada, Francie - 2004)
Další z řady "historických" filmů - srdečně nedoporučuji.M
Maciste, nejsilnější gladiátor na světě (Itálie - 1962)
Dobrodružný film celkem obratně využívá faktu, že gladiátoři byli, vzhledem ke svému výcviku, často používáni i jako bojůvky různých politických frakcí. Zde je skupina gladiátorů za svobodu a peníze zapojena do převratu ve fiktivním maloasijském království. Jak je pro éru "meč a sandál" typické, je to pastva pro oči.Nalezené chyby:
- souboj jednoho gladiátora proti dvěma není obvyklý
- není spolehlivě prokázáno, že se používal "palec dolů" jako gesto, znamenající, že poražený gladiátor nemá být ušetřen
- gladiátoři nenosili řemení, vyjma toho, které sloužilo k uchycení chrániče paže
- souboj boxera s retiariem je také nesmysl
- malé ramenní chrániče místo ochranného rukávu u murmilla a thraexe
- absence štítu u murmilla a thraexe
- perforované hledí u murmilla a thraexe
- gladiátor zabíjí poraženého protivníka bez svolení
- ramenní chránič retiaria u murmilla či thraexe
- rovný meč meč s jakýmsi hákem na jedné straně čepele
- gladiátor, pocházející z Mongolska
- existence jakéhosi království v Malé Asii
- S.P.Q.R. na opascích gladiátorů
- murmillo v této době nebyl protivníkem retiaria, navíc má malý štít a manicu na druhé straně
- retiarius nemá mít chránič holeně
- provocator a dimachaerus jako soupeři murmilla
- provocator má ramenní chránič retiaria a nemá chránič horní části hrudi, ani štít
- dimachaerus má jakýsi ramenní chránič
N
Nejlepší z gladiátorů (Německo, Rakousko - 2003)
A nejlepší z "gladiátorských" filmů. Ještě že jsem se nenechal odradit recenzemi ve smyslu, že se jedná o napodobeninu tak vynášeného Scottova Gladiátora - ten se ovšem neobtěžuje zabývat něčím tak podružným jako jsou fakta a divákům koneckonců stačí vizuální blyštivost. Dobrotivý Die, zde to naštěstí tak není: takže je zde pěkně rozeznatelný provocator, thrax s hlavou gryfa na přilbě, nechybí bandáže na nohou, lamelové chrániče rukou, muž s maskou Charóna... Příběh se odehrává především v gladiátorské škole, na cvičišti a v aréně. Výcvik se zbraněmi je impozantní, závěrečná bitva je skutečně epická. Je škoda, že film přišel tak pozdě a u diváků zhýčkaných a znuděných technologiemi dopadl podobně jako film z jiného žánru - John Carter: Mezi dvěma světy.Nalezené chyby:
- helma ve tvaru tuří hlavy a korintská přilba do gladiátorské výzbroje nepatří
- při úzké specializaci bojovníků málokterý gladiátor ovládal více stylů, natož pak, aby bojoval jak s lidmi, tak se zvířaty
- retiarius má chránič ramene na špatné ruce
- secutor nemá helmu a místo štítu scutum má malý kulatý štít
- thrax má rovný meč místo zahnutého a kulatý štít místo obdélného
- u jednoho gladiátora si nejsem jist, zda je to thrax, či murmillo, má znaky obou a má kulatý štít místo obdélného
- zápas jednoho gladiátora proti čtyřem protivníkům nebo aby muži stáli proti ženám, je nesmysl: Římané dbali na vyrovnanost sil
- sekera nemá v gladiátorské výstroji co dělat
- chybějící chocholy na přilbách gladiátorů
- chybějící rozhodčí při zápasech gladiátorů
- není spolehlivě prokázáno, že se používal "palec dolů" jako gesto, znamenající, že poražený gladiátor nemá být ušetřen
- nevím, co pohledávají na jílcích mečů jakési hřeby
Nero (Itálie - 2004)
Inteligentní jako fotbal a vzrušující jako metodika rozpouštění nákladů. Vyjmenuji jen některé z největších hloupostí: Tigellinus odpravil Neronova otce i matku, Seneca si ve vyhnanství na Korsice liboval, Nero si na břehu řeky beze svědků podřezal žíly, Octavia se utopila...O
Orel deváté legie (USA - 2011, režisér Kevin MacDonald)
Další z popcornového pojetí římské historie - stejné jako výše hodnocený film Centurion.P
Pád říše římské (Itálie - 1964)
Italský film, v roli Commodovy sestry Lucilly se blýskla Sofia Lorenová. Dokud se bojuje s Germány, je vše v pořádku. Pak už následují jen nepřesnosti a výmysly. Těžce nemocný Marcus Aurelius chce do čela říše dát místo svého nezdárného syna Commoda vojevůdce Livia (nejspíše vymyšlená postava), do kterého je mimochodem zamilovaná Marcova dcera Lucilla. Ve skutečnosti právě proto, aby zajistil převzetí trůnu bez otřesů v říši, rozhodl se Marcus pro dynastický princip, byť si byl určitě vědom nedostatků svého syna. Commodova reakce je rychlá, a tak Marcus umírá kdesi v pohraničí prostřednictvím otráveného jablka, podaného slepým sluhou. Dnes se zdá nejpravděpodobnější, že Marcus zemřel na rakovinu či mor. Livius rozumně ustoupí Commodovi a umožní tak jeho krutovládu, která se mu ale časem přestane líbit a stane se císařovým nepřítelem. Vše vyvrcholí závěrečným soubojem Commoda s Liviem, což je samozřejmě nesmysl, Commodus byl odpraven profesionálním zápasníkem, myslím, že v lázni. Zde bohužel byla historická fakta podřízena fabulaci, což je u tohoto jinak pěkně zpracovaného filmu škoda.Pilát Pontský (Francie, Itálie - 1962)
Klasika plodné éry "meč a sandál". Pilát je zde líčen jako člověk dobré vůle, která však přišla vniveč zabedněností náboženského fanatismu. Británie a Judea byly zřejmě nejméně oblíbené destinace římských správců, první kvůli klimatu, druhá kvůli obyvatelstvu. Film diváka seznámí i s obecně málo známými fakty, naroubovanými na Pilátovo zklamání - že necitlivě ke specifikům židovského náboženského cítění přikázal římským jednotkám, aby přinesly do Jeruzaléma své zástavy a stavbu akvaduktu (byť jinak prospěšnou) nechal zaplatit z chrámového pokladu. Je zde vkomponována i jedna z tradic a to, že se Pilát i jeho manželka stali křesťany. Musím pochválit - zcela ve shodě s historickými fakty nemají jezdci třmeny.Nalezené chyby:
- Caligula nesoudil Piláta Pontského za jeho působení v Judeji
- tento císař by sám sebe nikdy oficiálně neoznačil jako Caligulu - to byla jeho přezdívka
- označení Piláta jako Germanica je také nesmysl
- siamská kočka v té době jako plemeno ještě neexistovala
- špatné skloňování jména Herodes
- Jessica je sice jméno hebrejského původu, ale mělo by být uváděno v původním tvaru
- křížové zesílení přileb u legionářů neodpovídá této době
- správce Sýrie se nejmenoval Gaius Vitellus, ale Lucius Vitellius
- římské zástavy nebyly vztyčeny na chrámu, jak je to ve filmu, ale byly umístěny v pevnosti, kde byla uskladněna velekněžská roucha
- neuvedeno, že závěrečná část židovské občanské neposlušnosti se odehrávala na stadionu
- nevím, proč si židovští povstalci nasazují ukořistěné římské přilby obráceně
Pompeje (Itálie - 2007)
Freska života obyvatel Pompejí, který nemilosrdně uťal výbuch Vesuvu. Oceňuji rekonstrukci pompejských ulic a domů, chrámů, oblečení, účesů a šperků. Co se týče gladiátorů, je to bohužel stejné jako u filmu Gladiátor - nakupení výzbroje a výstroje ze všech možných historických epoch, doplněné naprostými nesmysly z dílny fantasy žánru.Nalezené chyby:
- sekera, husitský řemdih, kopí se stahovacím hákem a kyj nemají v gladiátorské výstroji co dělat, některé přilby jsou úplně nesmyslné
- chybějící chocholy na přilbách gladiátorů
- chybějící rozhodčí při zápasech gladiátorů
- císařský vínek na skráni konzula
- pořadatel zahajoval hry hozením šátku do arény, nikoli jeho mávnutím, jak vidíme ve filmu
- "ti, kdo jdou na smrt, tě zdraví" není něco jako předpisové zahájení gladiátorských zápasů - také dokola tradovaný omyl
- miniaturní kulatý štít gladiátora s mečem (tak malý štít má mít jen hoplomachus, který bojoval s kopím)
- není spolehlivě prokázáno, že se používal "palec nahoru" jako gesto, znamenající, že poražený gladiátor má být ušetřen
- špatné skloňování jména Primus
- poitalštěné jméno gladiátora Celadus
- těžkooděný gladiátor neurčitého typu bez přilby
- lamelový chránič nepatří na ruku, držící štít
- není myslitelné, aby gladiátor neposlechl pořadatele her a nezabil poraženého soupeře
- křížové zesílení přileb u legionářů neodpovídá této době
- propouštění otroka na svobodu byl úřední akt a neodehrával se mezi čtyřma očima
- absence ramenního chrániče galerus u retiaria
- gladiátor nezabíjel poraženého protivníka bez souhlasu pořadatele
Pompeje (Kanada, Německo - 2014)
Jímavý příběh lásky šlechetného gladiátora a šlechtické dívky, který přerval výbuch Vesuvu. Jsem velice mile překvapen. Vedle filmu Nejlepší z gladiátorů, hodnoceného výše a ságy Řím, zde také hodnocené, je zde další důstojný nástupce éry historických velkofilmů 50. a 60. let a náprava reputace současné tvorby po filmu Gladiátor, který se stal příkladem, jak to nedělat. V této "silné trojce" není konečně stavěno jen na digitálních tricích, ale je zde i posun znalostí a silné příběhy. Co se týče gladiátorů, je vidět citelný pokrok, jen kdyby se autoři vyhnuli míchání výzbroje a výstroje typů gladiátorů.Nalezené chyby:
- Římané nevěšeli mrtvoly nepřátel po stromech, to dělali Germáni
- zápas jednoho gladiátora proti několika je dokola opakovaný nesmysl, kterému se nevyhnuli ani autoři tohoto filmu
- chybějící chocholy na přilbách gladiátorů
- chybějící rozhodčí při zápasech gladiátorů
- retiarius má mít trojzubec a síť, nikoli meč
- sekera a řemdih rozhodně nepatří do gladiátorské výzbroje
- s potěšením kvituji, že zde vystupuje poměrně málo známý arbelas, včetně jeho netypické zbraně, ale ramenní chránič galerus nepoužíval
- thrax v žádném případě nepoužíval trojzubec
- "ti, kdo jdou na smrt, tě zdraví" není něco jako předpisové zahájení gladiátorských zápasů - také dokola tradovaný omyl
Q
Quo Vadis (USA - 1951)
Film je natočen podle světoznámého románu H. Sienkiewicze. Příběh lásky krásného patricie a mladé křesťanky je fikcí, která je však zasazena do hodnověrných kulis, dějů, reálií a charakteristik osob, které podle mně zdařile vykreslují dekadentní Neronův Řím. Oproti knize nevýrazného Petronia bohatě kompenzuje výborný P. Ustinov. Ten jako Nero – v podstatě přerostlý a rozmazlený spratek s nebezpečnou mocí - je jedním slovem úžasný.Quo Vadis (Polsko - 2001)
Nejnovější filmové zpracování románu H. Sienkiewicze. Oproti americké verzi z roku 1951 technické možnosti dnešního filmu umožnily zrealizovat scény jako masakrování křesťanů lvy v cirku, či souboj barbara Ursa s býkem. Zatím se mi zdá, že film byl věrohodný a na žádná hollywoodská zvěrstva vůči historii jsem nenarazil. Co se týče například křižování – správně byly kříže ve tvaru T, které se většinou používaly, hřeby byly odsouzencům vráženy za zápěstí, mezi kost vřetenní a loketní, což je častější způsob, než vrážet hřeby do dlaní - pak se ruce musely ještě uvázat, aby se tělo časem neutrhlo z kříže. Někdy ve středověku totiž vznikla mylná představa, že hřeby byly vráženy pouze do dlaní a ruce se přitom neuvazovaly. To dodnes kopírují i spontánní vzniky stigmat u některých náboženských blouznivců - výhradně v oblasti dlaní. Film byl v původním znění a titulky se mi zdály až příliš stručné - polsky neumím, ale některé latinské výrazy se prokazatelně v titulcích neobjevily. Nejzdařileji vykreslenou postavou byl podle mého názoru řecký podvodníček Chilón.R
Romulus a Remus (Itálie - 1961, režie Sergio Corbucci)
Italský film, pověst o založení Věčného města - zde nelze hodnotit historickou věrnost, snad jen věrnost mýtu. Ta je vcelku respektována, jenom se mi nezdají boje se Sabiny před založením města. Pokud vím, tak do únosu Sabinek se mýtičtí Římané se Sabiny vojensky nezapletli. Opravte mně někdo, třeba se mýlím.Ř
Řím (USA, Velká Británie, Itálie - 2005)
Velkolepá historická sága, která se při respektování historických faktů mohla stát důstojnou nástupnicí legendárního seriálu Já, Claudius, hodnoceného výše. Podle všeho - domnívám se tak na základě pečlivé a nákladné přípravy v jiných oblastech (kulisy, kostýmy aj.) - se zřejmě jedná o záměrnou velice volnou adaptaci. Ale charaktery postav jsou mistrně zpracovány a výkony herců tak autentické - puntičkářský a vznětlivý Lucius Vorenus, chvástavý a drzý Titus Pullo se srdcem ze zlata, živočišný Marcus Antonius...Některé nalezené chyby:
- Sextus Pompeius nebyl ani omylem zabit Antoniem v Římě
- z Octavianovy sestry i matky udělali tvůrci Messalinu
- film ignoruje, že Livii si Octavianus vzal ve vysokém stupni těhotenství
- Kleopatra neměla Kaisarióna v žádném případě s prostým legionářem
- výstroj a výzbroj gladiátorů ani v nejmenším neodpovídá historii
- Kaisarión po pádu Egypta rozhodně neuniknul smrti
Římský gladiátor (Itálie - 1962)
Dcera svrženého krále vazalského státu Kilikie je odvlečena do Říma a uvržena do otroctví, chrání ji otrok Marcus s nadlidskou silou a miluje římský patricij Valerius. V patách jí jde kilický generál, který ji má, jako poslední přeživší ze staré dynastie, přikázáno zabít. Do toho intriky pretoriánského prefekta, který zničí Valeriovu rodinu na základě křivého obvinění z vyznávání křesťanství. Marcus pro své dispozice skončí v gladiátorské škole. To vše vykrystalizuje v příběh, kde se střídá útěk se zajetím, shledání s odloučením, vše doprovázeno boji dobrých se zákeřnými padouchy a končí potrestáním zloduchů a osvobozením spravedlivých. Stará hezká záležitost.Nalezené chyby:
- Kilikie nebyla samostatná, v té době už byla dávno římská provincie
- Macrinus nebyl senátor, ale jezdec
- idealizace Macrina
- oficiální používání přezdívky Caracalla
- provocator, murmillo a thraex mají malý kulatý štít místo hranatého velkého, používají středověký ramenní štítek místo rukávové ochrany (manica), u murmilla k tomu ještě na špatné straně
- thraex má místo zahnutého meče meč s jakýmsi hákem
- jeden thraex má místo rukávové ochrany ramenní chránič, který používal pouze retiarius, k tomu ještě na špatné straně
- oproti tomu retiarius ramenní chránič postrádá
- někteří gladiátoři se typově nedají zařadit vůbec
- tvrzení, že senát měl co mluvit do obsazení císařského trůnu
S
Spartakus (USA - 1960)
Stará klasika, která nezklame, s vynikajícím Kirkem Douglasem v hlavní roli. Jen škoda, že Spartakovo působení gladiátora není více rozvedeno, divák je prakticky hned vtažen do vzpoury otroků.Nalezené chyby:
- v 1. století př. n. l. Řím ještě zdaleka nestál v zenitu své moci a pýchy
- nikde jsem se nesetkal s tvrzením, že Spartakus pracoval v kamenolomu v Libyi
- křížové zesílení přileb u legionářů neodpovídá této době
- tvar Lucinius místo správného Licinius
- Crassus od začátku oslovován jako vojevůdce, přitom se před Spartakovým povstáním jako vojevůdce neprojevil
- výstroj gladiátorů ve filmu neodpovídá vesměs přísně typizovaným předlohám ze starověku, navíc typ gladiátora retiarius v této době ještě neexistoval
- vynechány některé důležité úseky, např. Spartakovo tažení na sever Itálie, Crassova blokáda Spartaka v Bruttiu
- Spartakus rozhodně neměl nic proti tomu, aby zajatí Římané bojovali jako gladiátoři, naopak to sám inicioval
- o přepravě z Itálie Spartakus jednal s kilikijskými piráty, nikoli s fénickými (a tvrzení, že féničtí piráti ovládali Délos je také nesmysl)
- Spartakus netáhl do Brundisia za piráty, ve skutečnosti tam táhl až po tom, co jeho plán s piráty selhal
- římský velitel se nejmenoval Marcus Glabrus, ale Claudius Glaber
- Pompeius se neblížil ke Spartakovi od Rhegia, ale z Hispánie
- Spartakus nebyl ukřižován, jak tvrdí film, ale zemřel v bitvě
Svatý Augustin (Itálie - 2009)
Jen ten, kdo nemá srdce, shlédne tento dojímavý film bez pohnutí. Nadčasová Augustinova osobnost si filmovou poctu plně zaslouží.Nalezené chyby:
- místodržící se zlatým vavřínovým věncem na hlavě
- výstroj a výzbroj vojáků neodpovídá období, které film popisuje
- Augustinus neodešel z rodného Thagastu za vzděláním hned do Karthága, mezitím se vzdělával v Madauře
- chybné jméno Augustinovy milenky
- špatné skloňování jména Symmachus
- Augustinus neodešel do Itálie sám, ale se svou matkou, milenkou, dítětem a přáteli
- Augustinus nešel do Mediolana v císařských službách jako jakási protiváha vůči biskupovi Ambrosiovi a neexistovaly ostré střety mezi těmito muži - to je čirá fikce
- Benátky v té době ještě neexistovaly
- generál se zlatým vavřínovým věncem na hlavě
- označování křesťanského císaře za Boha by v té době bylo rouháním
- Augustinova milenka neodešla z Itálie od Augustina zpět do Afriky
- o výsledku koncilu v Karthágu nerozhodoval pohanský římský úředník, tedy laik
- nemám zprávy o tom, že by Augustinus za obležené město Hippo Regius vyjednával s vandalským králem Geiserichem
- Řím neměl dost sil, aby obleženému Hippu posílal flotilu
- Vandalové neměli obléhací stroje
- tvrzení, že se římské impérium rozpadlo za několik roků po dobytí Hippa
Svatý Petr (Itálie - 2005)
Další emotivně silný film z italské dílny o muži, jehož Ježíš vybral jako hlavu budoucí církve. Příběh o víře, prostotě, pokoře, lásce i pochybnostech tohoto rybáře a pastýře lidí.Nalezené chyby:
- císařský vínek na hlavách římských hodnostářů
- svatý Pavel nezačal své misie cestou do Říma: tam byl až na konci svého života, a to z důvodu soudního, nikoli misijního
- k zatčení svatého Pavla nedošlo v Římě, ale v Judeji
- na hlavě retiaria nemá čapka co dělat
- thrax nebojoval s dvěma meči, na jeho tvář nepatří obličejová maska
- není spolehlivě prokázáno, že se používal "palec dolů" jako gesto, znamenající, že poražený gladiátor nemá být ušetřen
- špatné skloňování jména Nero
- dokola opakovaná domněnka, že Řím dal ve skutečnosti zapálit Nero, nemá historický podklad
T
Trajánův sloup (Rumunsko, Západní Německo - 1968)
Pokračování filmu Dákové, hodnoceného výše. Je to epický a syrový film s kapkami poetiky. Monumentální příběh o přechodu vztahu Římanů a Dáků od konfrontace ke spolupráci. Jako poradce působil renomovaný historik a znalec dácké problematiky Hadrian Daicovicu. Je to i film hluboce vlastenecký (neznám rumunské reálie, ale dá se předpokládat, že po dlouholetém vymývání mozků západní "kulturou" už takové filmy, stejně jako my, netočí), neboť od Dáků a Římanů odvozují Rumuni své kořeny. A důkazem nebývalé pevnosti dácko-římských kořenů je, že že rumunština zůstala románským jazykem přes to, které všechny národy se touto částí Balkánu prohnaly. Dílčí připomínky mám stejné, jako vůči filmu Dákové - oblečení Dáků podobné rumunským krojům a operetní chocholy římských důstojníků.V
Ve jménu Říma (Itálie, Francie, Západní Německo, Jugoslávie - 1959)
Kéž by se vrátila éra velkofilmů na antická témata! Velkolepá výprava, davové scény, bitevní scény, kulisy, kostýmy... I se vší nedokonalostí namalovaných kulis staveb, skal ze zmačkaného plátna či papíru, s civilními výkony herců je to vše oproti studeně bezchybné digitalizaci, superakčnímu ději, hektolitrům kečupu a patetických emocí současné filmové tvorby jaksi autentičtější a útulnější. Film zpracovává boj císaře Aureliana proti palmýrské královně Zenobii. Tvrdí se, že královna Zenobia nakonec skončila v Itálii jako manželka senátora - to je zde chytře využito pro příběh lásky římského důstojníka a královny.Nalezené chyby:
- obvyklá chyba: jako v mnoha jiných případech výzbroj a výstroj vojáků odpovídá principátu, nikoli období, které film zpracovává
- Odaenathus nebyl král, měl od císaře titul vrchní velitel Orientu (corrector totius Orientis)
- označení východní panenské kněžky jako vestálky
- Zenobia v krátké sukýnce vypadá spíše jako Amazonka než jako královna
- poitalštěná římská jména na Juliano a Marcello
- Peršané nekalkulovali s tím, že počkají na výsledek války Palmýry s Římem a pak se vrhnou na vyčerpaného vítěze, neví se ani o tom, že by s nimi někdo ze Zenobiina dvoru v tomto směru intrikoval
- v Persii v té době panoval Sapor I., ne II.
- Zenobia nekapitulovala hned po bitvě, chtěla uprchnout k Peršanům
- je naprosto pominuto, že válku vedl osobně císař Aurelianus
- po Zenobii už žádná královna Palmýry nebyla
- o ušetření Zenobiina života rozhodl Aurelianus, senát se do toho nepletl
Věk zrady (USA - 1993)
Filmové zpracování knižní předlohy Lindsay Davisové o soukromém detektivovi, jejíž sérii hodnotím v sekci beletrie Řím, je zpracováno ve stejně svěžím a humorném stylu. K věrohodnosti celkem nemám výhrad, jen se opakují notoricky známé nepřesnosti: gesto palec dolů při gladiátorských zápasech nejspíše neznamená pokyn k usmrcení gladiátora, jejich výstroj a výzbroj je poněkud ovlivněna fantasy žánrem.Vzpoura gladiátorů (Francie, Itálie, Španělsko - 1958)
Aby si tribun Marcus Numidius vysloužil ostruhy, je vyslán do Arménie, aby tam potlačil rebelii, vedenou bývalým gladiátorem. Zamiluje se do zajaté rebelky a také zjistí, že věci se mají jinak, že tamní vláda je krutá a zkorumpovaná. Princezna Amira a její rádce se snaží otrávit malého krále, aby na trůn nastoupila ona. Rebelka krále zachrání. Tribun pochopí spravedlivou věc rebelů, zajistí porážku jednotek, najatých zrádnou princeznou a vyřeší i osobní rovinu - paličatá rebelka jej konečně miluje. Přes typickou naivitu filmů žánru meč a sandál - a nebo právě proto - je jejich étos dojemný a okouzlující. Chválím absenci třmenů a ukázku zkoseného meče thraexe, který bývá reflektován jen v dokumentárních filmech o gladiátorech.Nalezené chyby:
- Arménie má římského místodržícího i krále, což je nesmysl
- chybějící chrániče skrání na přilbách římských vojáků
- označování Ktesifonu jako arménského města
- párování thraexe s retiariem, thraexe s thraexem
- thraex bez štítu, retiarius má navíc přilbu a chybí mu ramenní chránič
- gladiátoři nebojovali proti zvířatům
- jeden gladiátor je hybrid murmilla a thraexe a chybí mu přilba
- v dalších případech má thraex různé typy šavlí místo šavle sica
- tolerance nesportovního chování poraženého gladiátora
- když se legionáři kryjí před střelbou, mají štíty obrácené o 90 stupňů
- tvrzení, že gladiátoři zápasili v aréně každý den
- není spolehlivě prokázáno, že se používal palec dolů jako gesto, znamenající, že poražený gladiátor nemá být ušetřen
Vzpoura pretoriánů (Itálie - 1964)
Další naivní, ale milé dílko z dob, kdy filmu vládli silní muži, křehké ženy, meč a sandál. Velitel pretoriánů hraje dvojí hru a podaří se mu svrhnout tyranského Domitiana.Nalezené chyby:
- egyptská bohyně Isis špatně pojmenována Isidé
- používání gladiátorů pro policejní účely
- poitalštěná římská jména jména Valerius, Rufus, Lentulus, Lucilius, Fabius, Flavius, Rutilius, Calpurnius, Cocceius
- špatné skloňování jména Osiris
- poitalštěné římské jméno země Dacia
- třmeny se v té době nevyskytovaly - další často opakovaná chyba