Římské císařství
Já ne jak poutník krajem hrobů
proputoval jsem starý Řím,
ale jak muž, jenž onu dobu
poznal a prožil srdcem vším.
(Valerij Brjusov)
Imperium Romanum

Tacitus (275 - 276)

Tacitus

Tacitova proklamace

Traduje se, že Marcus Claudius Tacitus pocházel z urozené italské rodiny a patřil k váženým členům senátu [?]. S historikem Tacitem s největší pravděpodobností příbuzný nebyl. Po smrti Aureliana se prý ještě jednou uplatnil senát a zvolil jako císaře předního muže ze svého středu - bývalého konzula [?], již tehdy stařičkého (asi pětasedmdesátiletého) Tacita. Přesná doba Tacitovy vlády není známa a v některých pramenech se setkáváme s tvrzením, že od Aurelianovy smrti i do Tacitova nastolení uběhlo šest měsíců, než se našel nástupce hodný Aureliana, jedná se však o fikci přebranou z nespolehlivého díla Scriptores historiae Augustae. Naposled tu byl učiněn pokus pomoci senátu obnovit jeho autoritu a vrátit se tak do dob Augustových. Za svou krátkou snahu dostal Tacitus od senátu titul "původce pravé svobody a "obnovitel republiky". Jelikož neměl u vojáků žádnou autoritu, snažil své postavení upevnit tím, že prefektem pretoriánů [?], jmenoval svého nevlastního bratra Marca Annia Floriana.

Nájezdy germánských kmenů, krátká vláda Tacitova

Ani za Tacitovy krátké vlády nebyl v impériu klid. Frankové překročili Rýn na severu, na jihu Alamanové. Vypukl další ničivý barbarský vpád do Gallie, jemuž padla za oběť řada měst a byly zničeny všechny kastely v severní části dolnogermánského limitu [?]. Ani východní Germáni nezaháleli a roku 276 došlo k novým nájezdům z moře, při nichž gótské a herulské tlupy pustošily Malou Asii a pronikly do Pontu, Galatie, Kappadokie a Kilikie. Tacitus s Florianem usoudili, že pozornost zasluhuje v první řadě krize na Východě a vyrazili na pochod. V boji s nájezdníky slavili úspěch, brzy na to však byl Tacitus zabit vojáky v kappadocké Tyaně. Dochovaly se papyry, podle nichž byl Tacitus ještě v červnu 276 císařem, jeho smrt spadá do doby po tomto datu. Existuje i verze, že jej sklátila nemoc, jde však o nesprávné tvrzení.

Zdroje:
Jan Burian - Římské impérium
Michael Grant – Římští císařové
Peter Heather - Gótové
N. A. Maškin – Dějiny starověkého Říma
nakladatelství Svoboda – Slovník antické kultury
Reinhard Wolters – Římané v Germánii
Scriptores historiae Augustae - Portréty světovládců II.