Římské císařství
Já ne jak poutník krajem hrobů
proputoval jsem starý Řím,
ale jak muž, jenž onu dobu
poznal a prožil srdcem vším.
(Valerij Brjusov)
Imperium Romanum

Nepos (474 - 475)

Nepos

Původ Nepota a jeho nástup na trůn

Iulius Nepos, stejně jako předtím jeho strýc Marcellinus, ovládal jako víceméně nezávislý velitel Dalmatii. Jelikož východořímský císař Leo neuznal nastolení Glyceria na západořímský trůn, jmenoval západním císařem právě Nepota. Nepotovi se podařilo r. 474 Glyceria bez potíží sesadit. Poraženého Glyceria učinil biskupem v Salonae (dn. Split). Dalmácie se tak nakrátko vrátila pod západní vládu.

Hroutící se římská moc

Císařská vláda na západě se zmítala v předsmrtných křečích. Sesazením Glyceria a vyhnáním Gundobada si Nepos znepřátelil Burgundy a dostal se do války i s Visigóty, proti nimž se snažil posílit římské postavení na Arvernském území (nyní Auvergne). Na něm se v Augustonemetu držel ještě magister militum praesentalis [?] Ecdicius a spolu s ním básník Sidonius Apollinaris, proslulý mimo jiné tím, že veršovanými panegyriky oslavil tři císaře: svého tchána Eparchia Avita, Maioriana a Anthemia. Novému visigótskému tlaku již římské posádky odolat nemohly, město Augustonemetum padlo r. 475 do nepřátelských rukou, Ecdicius byl ze své funkce Nepotem odvolán a Sidonius Apollinaris se po kratším visigótském zajetí věnoval v dobytém městě již jen biskupské působnosti, jež mu v církvi posmrtně vynesla svatost.

Sesazení Nepota, jeho útěk do Dalmatie

V mírové smlouvě musel Nepos přiznat Visigótům všechny územní zisky v Gallii a Hispánii a v patricijské [?] důstojnosti i ve vojenském magisteriu vystřídal Ecdicia Orestes, Říman pocházející z Pannonie a zamlada činný jako Attilův tajemník. V této volbě se však Nepos zmýlil, neboť brzy na to se Orestes proti němu vzbouřil, koncem srpna 475 přinutil Nepota k odplutí do svého knížectví v Dalmatii a 31. října 475 dosadil na trůn svého malého synka Romula. Nepos v čele Dalmatie zůstal do r. 480, kdy byl zavražděn, na jeho násilném odstranění se údajně podílel i Glycerius.

Zdroje:
Josef Češka - Zánik antického světa
Michael Grant – Římští císařové