Claudius Gothicus (268 - 270)

Claudiova proklamace, začátek éry illyrských císařů

"Mravy však upadly tou měrou, že mnozí jednají spíše ve vlastním než ve státním zájmu a usilují více o moc než o slávu. Z toho důvodu byl znetvořen smysl událostí a význam slov, neboť zlotřilec, jakmile zvítězí zbraněmi, často prohlašuje, že zničil tyranidu, i když potlačí své protivníky ke škodě státu. Se stejnou svévolí jsou dokonce povyšováni mezi bohy i někteří lidé, kteří si stěží zaslouží řádný pohřeb.", výstižně a nadčasově charakterizoval historik Sextus Aurelius Victor poměry úpadkové doby. To však neplatilo pro Claudia.

Ve spiknutí měl nejspíše prsty i další illyrský důstojník a pozdější císař Aurelianus. Claudius se nacházel v této oblasti ve funkci zástupce velitele. V době Gallienovy smrti bylo impérium vnitřně rozvráceno a mezinárodně oslabeno. Zdálo se, že jeho obnova v konsolidovaný a celistvý státní útvar je již nemožná. A přece se tohoto úkolu ujali energičtí císaři, označení pozdějšími dějepisci podle svého původu jako illyrští. Provinciální národy a mnohé z barbarských kmenů, usazených kdysi legiemi násilně na území říše, hlásily se tak sebevědomě k římské příslušnosti, že se pestrá směsice podmaněných národů ponenáhlu stávala spolehlivým jádrem jak římského vojska, tak i úřednictva. Nejlepší lidské zdroje dodávalo tou dobou Podunají. Kromě vynikajícího mužstva a znamenitých vojevůdců vyšli odtamtud císařové, kteří zachránili říši. Tito císařové se v mezích možností pokoušeli upevnit císařskou moc, obnovit jednotu a centrální správu říše, znovu zavést pořádek do veřejného života, vrátit disciplínu do řad armády, likvidovat příčiny hospodářských těžkostí a sociálních nepokojů a v neposlední řadě zbavit impérium strachu před tlakem barbarského světa. Claudius byl prvním z nich.

Porážka Alamanů, navrácení Hispánie pod vládu říše

Velké Claudiovo vítězství nad Góty

Poněkud útržkovité prameny vzbuzují dojem, že ve třetím století nastala dvě období intenzívní gótské destrukce: na začátku padesátých a na konci šedesátých let. V obou případech se nakonec podařilo dostat situaci pod kontrolu. Fakt, že útočníci přešli v mezidobí od pozemních výpadů k námořním, naznačuje, že účinné přehrazení jedné invazní trasy vedlo k vyhledání jiné. Druhé období lze považovat za vrchol gótských útoků ve 3. století, třebaže hrozba ze severu trvala i v dalších letech.

Poměry na Východě

Claudiova smrt

Ačkoli Claudius Gothicus vládl krátce, vojáci i senát [?] jeho smrti želeli a prohlásili jej za boha. Další mimořádný podnět k oživení jeho památky bylo pozdější tvrzení císaře Constantina Magna, že Claudius Gothicus byl jeho předkem. To se nezakládalo na pravdě, ale přispělo k ještě lepšímu hodnocení Claudiovy vlády. Přesto zůstává pravdou, že Claudius Gothicus byl skvělým příkladem vojenského umu a obratnosti, jimiž se vyznačovala illyrská vojska, kterým impérium vděčilo za přežití. Sotva dnes pochopíme energii, s jakou Claudius dovedl ubránit římské Podunají útoku nespočetných barbarských hord, stejně tak můžeme žasnout nad Aurelianovým vojevůdcovským důmyslem, s nímž si za krátkou dobu své vlády podmanil odpadlé východní provincie a Gallii a odrazil Germány, hrnoucí se do samé Itálie. Ale přece ani on, ani výborný císař Probus neušli vražedným choutkám vlastních vojáků a teprve Diocletianem začalo období, ve kterém se vladařská moc vymanila z područí vojenské libovůle.