Carus (282 - 283)
Carova proklamace
Marcus Aurelius Carus, pocházející pravděpodobně z illyrského města Narona, byl císařem Probem roku 276 jmenován prefektem pretoriánů [?]. Roku 282, ještě za Probova života, byl jmenován vzdorocísařem raetskými a norickými jednotkami. Vojsko vyslané Probem proti němu zběhlo k uzurpátorovi a ostatní vojáci, jakmile se o tom dozvěděli, Proba v říjnu 282 zavraždili, neboť odmítali jeho snahy o upevnění disciplíny. Carovým nástupem k moci senát [?] pozbyl poslední výsadu potvrzovat alespoň formálně volbu císařů, když nový císař opominul dát svou volbu potvrdit senátem. Od té doby se vžila v říši zásada, že při volbě císařů vojskem není potřeba souhlasu senátu, že i bez něj má volba státoprávní platnost. Po nástupu k moci učinil svými spoluvladaři v hodnosti Caesarů své dva syny – staršího Marca Aurelia Carina a mladšího Marca Aurelia Numeria Numeriana. K tomuto rozhodnutí jej vedla zřejmě nejen snaha předurčit oba syny za své následníky, ale i poznání, že není v silách jediného panovníka zvládnout složitou situaci na celém říšském území.Krátká Carova vláda
První závažnou komplikaci, kterou musel Carus řešit, byl vpád Sarmatů a Kvádů do Pannonie. Zatímco vedl úspěšné boje se Sarmaty a Kvády, obranu gallské hranice svěřil Carinovi. Po skončení bojů v Pannonii se Carus spolu s Numerianem vydal na východ, aby uskutečnil Probův a Aurelianův plán znovudobytí Mezopotámie z perských rukou. Perské tažení mělo příznivý průběh. Římané obsadili Seleukeiu, pronikli ke Ktesifonu, zmocnili se bohaté kořisti a zajistili si vliv v Mezopotámii. Na nápisech má Carus titul Největší Perský, na mincích Perský a Parthský. Nežli se však Carovi podařilo tažení dokončit, byl zabit bleskem – neobvyklá to smrt po řadě císařských vražd v tomto krizovém období.Zdroje:
Jan Burian - Římské impérium
Michael Grant – Římští císařové
Scriptores historiae Augustae - Portréty světovládců II.
Josef Šusta a kolektiv - Římské impérium, jeho vznik a rozklad
Sextus Aurelius Victor - Kniha o císařích