Statius (40 - 96)

Statiův původ

Publius Papinius Statius byl nejnadanější básník stříbrného období. Pocházel z Neapole a původ z této krásné a bohaté krajiny měl nepochybně vliv na jeho představivost a tvořivost. Jeho otec, epický básník a improvizátor a proslulý interpret řeckých básníků a několikanásobný vítěz v básnických soutěžích, byl učitelem literatury v Neapoli a čítal s žáky četné básníky řecké i římské, staré, i moderní. Přestěhoval se později do Říma, kde s úspěchem vyučoval syny předních římských rodin.

Jablko nepadlo daleko od stromu a mladý Statius brzy vynikl jako básník a získal četné mecenáše, mezi nimi i císaře Domitiana. Žil z jejich přízně, tak jako Martialis, s nímž se znal, ale důstojněji, protože byl z dobré rodiny. Své básně přednášíval v kruhu známých a s úspěchem se několikrát účastnil méně významných závodů před císařem Domitianem. Ale v hlavním, kapitolském,  závodě nezvítězil. Po léta byl módním básníkem a protože zdědil po otci improvizátorské schopnosti, bez velké námahy dovedl obratně veršovat za každých okolností. Ve stáří se pro nemoc vrátil do Neapole, kde zemřel.

Statiovo dílo

Statius skládal básně epické a lyrické, zachovala se nám jeho díla Thebais (báseň o Thébách), Achilleis (báseň o Achilleovi) a Silvae (Lesy). Obsahem eposu Thebais je spor Oidipových synů o vládu nad Thébami, vypuzení jednoho z nich a výpravě sedmi proti Thébám, toto téma bylo zpracováno v eposu Antimacha z Kolofónu (konec 5. - polovina 4. stol. př. n. l.). Další mytologický epos Achilleis vypráví o Achilleově mládí, výchově, o jeho pobytu na ostrově Skyru, o jeho lásce k dceři tamějšího krále a o jeho odchodu do trójské války. Silvae je sbírka příležitostných básní, věnovaných s projevy lichocení Domitianovi a jiným příznivcům, např. popisy uměleckých děl, staveb a slavností, blahopřejné básně, smuteční, útěšné atd. Některé básně čerpají z vlastního básníkova života, např. ekloga věnovaná choti, báseň o zesnulém otci, prosba k spánku, který míjí nemocného básníka.

Ačkoli si nejvíce zakládal na svých epických básních, v Thebais se jako epik příliš neosvědčil. Znal sice vývoj epiky u Římanů i u Řeků a byl přístupný vlivu Ovidiovu i Lucanovu. Především ale napodobil Vergilia, a to jak ve stavbě básně, tak i v jednotlivých situacích. Přes značnou formální eleganci, živou představivost a barvitost scén se mu nepodařilo učinit z básně vyrovnaný a jednotný umělecký celek, nedovedl dobře propracovat charaktery svých hrdinů a znešvařil své dílo rozsáhlými řečmi a vyumělkovanou, rétorsky vyzdobenou mluvou, leckdy téměř nesrozumitelnou. Hrdinský epos Statiovi neseděl a jako opravdový básník se projevoval tam, kde šlo o něco půvabného, patetického, dojemného - tyto scény jsou velmi účinné a prozrazují cituplného básníka.

Achilleis, zlomek zamýšleného mytologického eposu, v jehož pokračování zabránila básníkovi smrt, zanechal příznivější dojem. Zde se ukazuje, že byl více nadán pro epiku v helénistickém slohu, neboť se mu podařilo šťastně vystihnout idylické prostředí básně, vykreslil obrázky intimního půvabu a vylíčil štěstí mladé lásky.

Básně sbírky Silvae pokládal za druhořadé výtvory, nepěstěné improvizace určené pro potřebu prchavé chvíle. Současníci kritizovali jejich nepropracovanost. I zde Statius využíval rétorské rutiny a často uváděl do veršů témata, šablony a typické myšlenky rétorských cvičení. Ale přece nejde o bezcenné výtvory, neboť se v nich odráží současný římský život. Pod nánosem rétorské konvence leckdy tryská básníkův opravdový cit, svěží fantazie, to vše podporované hravou improvizací, výrazovou pohotovostí a bezprostředností; u Statia je cítit cosi z Ovidiova génia. K tomu se druží plynný a uhlazený verš, kde však napodobil Catulla a Horatia, dostihl svých vzorů formálně, ale nikoli obsahově. Jinak ale můžeme říci, že spolu s Martialem byl mistrem příležitostné básně.

Statiův význam

Ve starověku byl Statius hojně čítán a pozdějšími autory napodobován. Ve středověku se stal školním autorem, ale i mimo školu byl oceňován jako básník. V moderním věku obdiv pro jeho epiku značně ochladl a je obdivována více jeho sbírka Silvae než jeho epiky.

Zdroje:
Academia Praha – Encyklopedie antiky
Theodor Birt - Dějiny římské literatury v pěti hodinách
Ferdinand Stiebitz - Stručné dějiny římské literatury pro střední školy
nakladatelství Svoboda – Slovník antické kultury