Silius Italicus (26 - 101)

Vzdělání a úřední kariéra Silia Italica

Tiberius Catius Silius Italicus vynikl jako advokát, ke konci Neronovy vlády byl konzulem [?] a snažil se po jeho smrti jako prostředník smířit strany zápasící o trůn. Za Vespasiana byl prokonzulem [?] v Asii. Byl to schopný úředník a vzdělaný člověk. Oblíbil si stoickou filozofii, znal dobře starou římskou poezii, zvlášť Ennia a miloval klasiky, z nichž Ciceronovi a Vergiliovi prokazoval téměř božskou úctu - koupil dokonce statek, který byl kdysi Ciceronův a ve svém majetku měl pozemek s Vergiliovou hrobkou. Básnit začal až ve vysokém věku, když odešel do ústraní. V soukromí vychutnával krásu poezie a uměleckých děl i přepych, jímž zdobil své vily.

Silius Italicus složil historický epos Punicorum libri, v němž vypráví události druhé punské války od jejího počátku až do Scipionova vítězství nad Hannibalem a triumfu [?], kterým bylo oslaveno. Látku k básni čerpal z historiků, hlavně z Livia, ale také z Enniových Análů, jejichž obsah, pokud se týkal druhé punské války, chtěl zpracovat v moderním slohu. Hlavní vzor měl ale ve Vergiliově Aeneis - napodobil její situace (hry na památku zemřelého, scénu z podsvětí, popis štítu aj.), epickou techniku se zasahováním bohů do děje i mluvu, ale bez Vergiliova básnického nadání a vzletu, suše a toporně. Na mnoha místech je znát vliv rétoriky, jelikož velkou část jeho básně zabírají rozsáhlé popisy a řeči, zřídka působivé, účinných a básnicky silných míst je velmi málo.

Poněvadž jako stařec trpěl těžkou nemocí, odešel ze světa dobrovolně smrtí hladem.

Zdroje:
Ferdinand Stiebitz - Stručné dějiny římské literatury pro střední školy
nakladatelství Svoboda – Slovník antické kultury