Pompeius Trogus (konec 1. století př. n. l.)

Pompeius Trogus byl původem Kelt z Narbonské Gallie, složil botanické a zoologické kompilace, nejvíce však vynikl dějepisným dílem Historiae Philippicae o 44 knihách. Byly to všeobecné dějiny, jejichž jádrem byla historie makedonské říše (Filip Makedonský, Alexander Veliký) a diadochů. O ostatních národech vyprávěl autor v souvislosti s dějinami makedonské říše a nástupnických států, jež sledoval až do doby, kdy byly pokořeny Římany. K tomu připojil dějiny Parthů a podrobení Západu Římany. Římské dějiny předváděl jen potud, pokud Římané válečně zasahovali do osudů původní Alexandrovy říše a západních zemí, jinak jen stručně vylíčil počátky Říma. Vítězství Římanů nad ostatními národy přikládal ne jejich zdatnosti, ale štěstí, toto hledisko převzal ze svého hlavního pramene, řeckého historika Timagena (1. století př. n. l.). Druhým hlavním pramenem mu byl Theopompos, řecký filomakedonský historik, z jehož dějin si vzal Trogus i název pro své dílo. Mimoto užíval i jiných řeckých pramenů. Z rozsáhlého Trogova díla se zachovaly jen obsahy a suchopárný výtah, který pořídil M. Iunianus Iustinus (snad 3. století n. l.). I tak lze posoudit zvláštní stavbu Trogova slohu, živost, názornost a dramatičnost podání. I v ochuzené podobě je tento spis významným doplňkem Liviova díla.

Zdroje:
Ferdinand Stiebitz - Stručné dějiny římské literatury pro střední školy