Faktografie ostatní:

Mým původním záměrem bylo uvést všechny chyby, které jsem v knihách a filmech nalezl. Jejich množství je ale v některých případech takové, že by mi většinu času, který věnuji tvorbě stránek, zabraly recenze. Vzhledem k tomu, že náplň stránek je primárně jiná, uvádím u jednotlivých děl jen omezený výčet chyb nebo ty nejmarkantnější, případně jen hodnocení hodnověrnosti.

Dnes se rychle píše a filmuje, aby se rychle prodalo a podle toho vypadá výsledek. Úsilí dnešních popularizátorů setřít prach z historických postav a podívat se na ně jinýma očima je sice chvályhodné a občas přinese i jisté výsledky, kdyby jen k odstranění nánosu prachu nepoužívali místo štětečku žíravinu. Z těchto důvodu se těžiště hodnocení knih a filmů bude přesouvat k odborným pracem. Také zde nebudou hodnocena ta díla, která používají historický háv pouze jako kulisu k úplně jiným žánrům.

Starověcí autoři odlišeni kurzívou v nadpisu

A B C D F G H J K L M N P R S T Z

A

Academia, nakladatelství Československé akademie věd: Encyklopedie antiky

Nakladatelství Československé akademie věd, 1974
Vynikající a erudovaná encyklopedie určená jak odborníkům, tak nejširší čtenářské obci. Je zajímavé, že vznikla v jednom roce s obdobným dílem nakladatelství Svoboda (viz níže). Oproti Slovníku antické kultury je Encyklopedie koncipována do větší odborné hloubky.

Antická próza: O cizích osudech

nakladatelství Odeon, 1972, přeložili Růžena Dostálová, Nataša Hipt, Antonín Kolář, Bohumil Ryba, Ferdinand Stiebitz, František Štuřík
Krásný výbor řeckých a římských biografií: 
1. Život Homérův připisovaný Hérodotovi - protože Homér je napůl mýtická postava, o níž se mnoho nezachovalo, nemůžeme hodnotit historickou věrnost díla.
2. Plútarchos: Démétrios a Antonius  - ukázka z Plútarchova díla Životopisy slavných Řeků a Římanů, kde je vedle životopisu významného Řeka stavěn Říman s podobným osudem a povahou. Plútarchos je pokládán za velice spolehlivého, kromě vojenských záležitostí, ve kterých se příliš nevyznal.
3. Flavios Filostratos: Životopis Apollónia z Tyany  - biografie novopythagorejského filozofa, který byl již za svého života pokládán za divotvůrce a mága. Jedná se spíše o dobrodružný cestopisný román kombinovaný s hagiografií (životopisy svatých), nelze se tedy divit četným historickým a zeměpisným nepřesnostem. Můžeme si ale učinit obrázek o atmosféře řecko-orientálního duchovního světa na počátku 3. století n. l.
4. Diogenes Laertský: Diogenes ze Sinopy - životopis slavného řeckého kynického filozofa
5. Cornelius Nepos: Atticus - životopis římského jezdce Tita Pomponia Attica
6. Publius Cornelius Tacitus: Kniha o životě Iulia Agricoly - jako vždy, v případě tohoto římského historika, užitečný a čtivý pramen, je ovšem třeba počítat s historikovou averzí vůči císaři Domitianovi, která se podepisuje pod částečnou tendenčností díla.
7. Gaius Suetonius Tranquillus: Božský Iulius a Nero - Suetoniova hodnověrnost je hodnocena ve Faktografii Řím
8. Scriptores historiae Augustae: Život filozofa Marca Aurelia a Caracally - hodnověrnost hodnocena také ve Faktografii Řím
Nalezené chyby:
- str. 622: Marcus Aurelius se narodil 26. dubna, ne 27. dubna 121

Antická próza: O vlastním osudu

nakladatelství Odeon, 1973, přeložili František Novotný, Julie Nováková, Jaroslav Havelka, Bořivoj Borecký, Jaroslav Šonka, Růžena Dostálová, Rudolf Kuthan
Další výběr nakladatelství Odeon, tentokrát se jedná o autobiografie nebo výseky z vlastních životů některých osobností starověku. Platón líčí své působení v sicilské politice, Augustus podává výklad svých činů v Činech božského Augusta, Flavius Iosephus vypráví o svém působení v židovské válce, Iulianus v dopise seznamuje athénskou radu se svým osudem i jeho vyústěním ve vzpouře proti Constantiovi, spisovatel Lúkiános popisuje sen, který rozhodl o jeho dalším profesním směřování, o své úspěšné dráze rétora seznamuje posluchače proslulý rétor Libanios, výběr završují Hovory k sobě císaře Marca Aurelia - ty hodnotím v beletrii Řím.
Nalezené chyby:
- str. 354: ve vysvětlivkách nesprávně uvedeno, že Apollónios z Chalcedonu, učitel Marca Aurelia, pocházel z Chalkidy

Antická próza: Píši ti, příteli

nakladatelství Odeon, 1975, přeložili Václav Bahník, Bořivoj Borecký, Štěpánka Brožová, Růžena Dostálová, Alena Frolíková, František Novotný, Martin Steiner
Tento výbor nakladatelství Odeon je stejně čtivý a pečlivě připravený jako předcházející. Najdeme zde dopisy význačných osobností starého Řecka a Říma: např. Platóna, Aristotela, Démosthena, Iuliana, Libania, Sallustia, Cicerona, Plinia MladšíhoSenecy a Symmacha. Některé z nich nejsou pravé, buď se jedná o vyslovené podvrhy a nebo výsledky cvičných prací z rétorských škol. Každopádně se jedná o zajímavý exkurs do života antického člověka.  

B

Bednaříková Jarmila: Frankové a Evropa

Nakladatelství Vyšehrad, 2009
Plodná a vynikající autorka se tentokrát zaměřila na Franky. Kniha mi velice rozšířila obzory, protože kromě vojenské, politické a hospodářské problematiky zevrubně rozebírá kontinuitu struktur, budovaných na franském území, s pozdně římskými strukturami (vedle Visigótů byli Frankové nejvíce romanizovaní barbaři). Dále otázka náboženská: překvapilo mě, jaký boj muselo křesťanství provádět s přetrvávajícím polyteismem u barbarů a jaké kompromisy a ústupky muselo - a zaplatilo za to svou částečnou barbarizací - učinit.

Behrend Jens - Peter a Schmitzová Eike: Hunové útočí na Evropu

Knižní klub, 1997
Studie, která je součástí knihy Sfinga 1 od Hanse Christiana Hufa. Průvodce trasou Hunů, lemovanou krví, od končin kdesi na Dálném východě až do Evropy. Podrobný popis jejich vynikajících zbraní a taktiky, díky nimž se před nimi chvěl celý tehdy známý svět. Zvláštní důraz je kladen na jejich nejslavnějšího vůdce - Attilu. Autoři pátrají po původu Hunů, kladou si otázky ohledně Attilovy smrti, místa jeho hrobu, i po tom, kam zmizeli Hunové po rozpadu své říše.
Nalezené chyby, či nepodložená tvrzení:
- údaje o účinném dostřelu luku pěšího a jízdního lučištníka
- chybné tvrzení o tom, že Attila byl v mládí v Ravenně jako rukojmí
- poněkud vágní lokalizace království Greuthungů (kteří jsou ještě k tomu chybně označováni jako Ostrogóti) - "oblast od severu Ruska až ke Krymu"
- nepředložená spekulace o existenci třmenů u Hunů
- pravděpodobně chybné datum (374) napadení Alanů Huny

Borecký Bořivoj a kolektiv: Antická kultura

Orbis, 1961
Tato encyklopedie je sice v lecčems poplatná své době, ale je nadmíru užitečná. Ohledně té poplatnosti - je zajímavé zde s autorem sledovat, jak se různé historické epochy žíznivě napájely z pramene antiky, ale také jak si každá vybírala pro potřeby své ideologie a svých cílů jiné stránky antického dědictví a podle těchto potřeb je také - mnohdy dosti násilně - interpretovala. Svou epochu byl nucen autor z tohoto podezření pochopitelně vyjmout. Ani naše doba není nestranná (která kdy byla a bude-li kdy jaká?), čili děje se tak dodnes.

Bouzek Jan, Hošek Radislav: Antické Černomoří

Nakladatelství Svoboda, 1978
Kniha zpracovává jinak celkem opomíjenou oblast, která ovšem také ovlivňovala římskou a řeckou civilizaci. Zabývá se předantickým Černomořím, Skythy, řeckou kolonizací, Bosporským královstvím, Thráky, Arménií, Gruzií a Sarmaty.

Burian Jan, Oliva Pavel: Civilizace starověkého středomoří

Nakladatelství Svoboda, 1984
Důkladný přehled dějin středomořských civilizací od pravěku do konce starověku. Postihuje vývoj materiální kultury, politické dějiny, neomezuje se pouze na řecko-římskou civilizaci, ale všímá si i např. orientálních despocií, které měly významný vliv na antickou civilizaci. Velice solidní, užitečná a obsáhlá kniha.
Nalezené chyby:
- str. 431: městské kohorty (cohortes urbanae [?]) označeny jako hasičské (cohortes vigilum)
- str. 446: Vespasianus jako císař vstoupil do Říma na podzim r. 70, ne na jaře
- str. 449: za Agricolových výbojů si Římané ověřili, ne však teprve zjistili, že Británie je ostrov, již Caesar o ní píše jako o ostrovu, jako první tento údaj zjistili zřejmě Karthaginci
- str. 450: Nerva nastoupil na trůn ve věku asi 66 let, ne 70
- str. 452: 2. dáckou válku vyprovokovali Dákové, ne Římané, ač římská strana s dalším střetem zřejmě počítala
- str. 453: Traianus zemřel 8. srpna 117, ne 9. srpna 117
- str. 506: ne Eucherius, ale nejspíše Stilicho hledal před popravou azyl v kostele

C

Cahill Thomas: Jak Irové zachránili civilizaci

Nakladatelství Pragma, 1998
Kniha je především o svatém Patrikovi a jeho irské misi. Přesto si myslím, že sem patří. V první části se zevrubně zabývá předsmrtnou fází římského impéria a klade znepokojivé paralely mezi tímto obdobím a naší dobou.

D

Daicovicu Hadrian: Dákové

Nakladatelství Mladá fronta, 1973
Dosud jsem byl o Dácích informován jen kuse z "římské" strany, proto je pro mě tato kniha významným a všestranným doplněním vědomostí o těchto významných nepřátelích Říma.

Droberjar Eduard: Příběh o Marobudovi a jeho říši

Nakladatelství Set Out, 2000
Kniha nás zavádí do vzrušující doby počátkem našeho letopočtu, kdy se rozhodovalo o tom, zda území mezi Rýnem a Vislou skončí pod křídly římského orla, či ne. Hlavní pozornost je věnována Marobudovi, ambicióznímu tvůrci říše, která svou silou a organizovaností byla v té době a ještě dlouho potom v barbarském světě nevídaným jevem, jeho vztahům k Římu a ostatním barbarům, zvláště k jeho cheruskému rivalovi Arminiovi, vítězi z Teutoburského lesa. Kromě těchto informací je v knize velké množství archeologických informací. Pro českého čtenáře je kniha zvlášť zajímavá, protože jádro Marobudovy říše bylo zhruba na území naší republiky.

Droberjar Eduard: Věk barbarů

Nakladatelství Paseka, 2005
Kniha nabízí pohled na české země v době stěhování národů z pohledu archeologie. Velice zajímavá, jen v některých odborných archeologických pojmech jsem se ztrácel, nejsa archeolog. Dvakrát se vyskytující informace o ražbě mince východořímského císaře Arcadia v Ravenně, tedy na západořímském území, mě zarazila, ale i v práci britského historika Granta Římští císařové se píše, že Arcadius a Honorius vydávali četné mince se jménem a hlavou i druhého panovníka.
Nalezené chyby:
str. 24: ačkoli novoperská říše vznikla na území říše parthské, nebyla její dědičkou, jak by se podle textu "v podobě parthské neboli novoperské říše" mohlo neznalému čtenáři zdát
str. 27: Germány, vzhledem k jejich divoké mentalitě, lákala kariéra v římském vojsku, nikoli v úřednictvu
str. 28: Constantinus vládl v letech 306 - 337, ne 307 - 337
str. 32: nejasná formulace, která umožňuje výklad textu tak, že Gratianus byl nevlastní bratr Valentiniana a nikoli jeho syn
str. 39: u svatého Martina je v v závorce uveden rok 397 bez symbolu narození nebo smrti a z textu spíše chybně vyplývá, že se jedná o narození

F

Featherstone Donald: Válečníci a války ve starověku a ve středověku

Nakladatelství Beta - Dobrovský, 2000
Poměrně zajímavá studie o taktice, výzbroji a výstroji starověkých a středověkých armád různých tehdejších států. Užitečnost kazí překlad. Jeden příklad postačí: jízda hetairů (společníků, druhů, anglicky Companions) je přeložena jako kompánská jízda.

G

Grant Michael: Židé v římském světě

Nakladatelství BBart, 2003
Zajímavá kniha, osvětlující problematiku vztahů Řeků a Římanů k Židům - zřejmě nejproblematičtějším poddaným ze všech národů, žijících pod římskou vládou. Čtenář se hodně dozví i o náboženských proudech uvnitř samotného židovského náboženství, o vlivu, který přece jenom helénismus na Židy měl, i jak se bránili ztrátě národní identity. Kniha mi byla přínosem hlavně v osvětlení procesu oddělování křesťanství od judaismu, o jehož přesných důvodech a průběhu jsem do té doby příliš nevěděl.

H

Heather Peter: Gótové

Nakladatelství Lidové noviny, 2002
Zpracování dějin Gótů – aby to nebylo jednoduché, hned na začátku dostane čtenář rychlou lekci sociologie, ale pak naštěstí následuje správná historie. Kniha je informačně velice bohatá.

J

James Edvard: Frankové

Nakladatelství Lidové noviny, 1997
Kniha překypující informacemi, je ovšem hodně zaměřena archeologicky, jako laik v této oblasti bohužel nedokážu posoudit její hodnověrnost. Co se týče údajů o Francích od 3. do 4. století, kde jsem trochu jistější, mohu říci, že jsem chyby nenašel a doplnil si spoustu dalších a užitečných informací.
- str. 38: mapa římské hranice kolem r. 300 zahrnuje i Agri decumates [?], toto území v té době již římské říši nepatřilo

Jarošová Jindra: Svatí kacíři

Radioservis, 2000
Strhující reportáž z bouřlivě se rodícího středověku, o mocenských, politických, náboženských a vojenských střetech Franské říše, Byzance, Arabů a dalších hráčů tehdejší šachovnice. Hlavní osou je mise Cyrila a Metoděje v našich zemích. Kvůli křesťanské věroučné problematice (např. ariánství, nestoriánství, monofyzitismu atd.) jsou zde časté časové skoky do reálií někdejšího římského impéria, a proto jsem hodnocení knihy zařadil do svých stránek. V dějinách byly hranice mezi východním a západním křesťanstvím až příliš často hranicemi mezi Evropou a Asií, řádem a chaosem, civilizací a barbarstvím, prací a loupežením, úctou k člověku a pohrdání lidským životem. Do jisté doby se tedy s autorčinými sympatiemi k věrozvěstům a s jejím zklamáním, že nakonec u nás zvítězilo latinské kněžstvo, dalo polemizovat ve smyslu, že přece proto patříme k tomu lepšímu okruhu a píšeme latinkou. Do doby, než západní civilizaci otrávil jed neoliberalismu, multikulturalismu, environmentalismu, genderismu a dalších zvráceností. K tomuto procesu jsme se bohužel přidali, když jsme vyměnili politickou nesvobodu a ideologii bez konzumu (kdo na ně kromě kavárenských povalečů - páté kolony Západu - tehdy žehral?) za konzum bez ideologie (tím myslím jednotící ideologii, nikoli doktríny sluníčkářů, které mají opačné cíle) a ekonomické otroctví.

Jones Terry, Ereira Alan: Barbaři

Nakladatelství Mladá fronta, 2008
Tzv. neotřelý pohled na dějiny římské říše ukazuje, že 60. léta minulého století - z jejichž myšlenkového obzoru se autoři s mnoha dalšími nevymanili - byla chorobným obdobím. Ti, kterým se tehdy nepodařilo mírovým aktivismem dosáhnout jednostranného odzbrojení své civilizace, se ji nyní snaží zničit demograficky multikulturalismem, ekonomicky oteplovacím alarmismem a morálně pliváním na její kořeny. Na špatné plody, vzešlé z v podstatě dobrých kořenů (např. na to, že od objevu Nového světa je pilířem této civilizace organizovaný zločin ve formě krádeží cizích zdrojů), ovšem jejich kapacita nedohlédne. Což by mě nechávalo chladným, pokud bychom ovšem nebyli do tohoto spolku, pomocí po všechny věky mocného dvojspřeží chamtivosti a hlouposti, podvodně zataženi. Takže v tomto originálním, neotřelém, tabu bořícím, novém podání byl Řím jen a pouze brutálním ničitelem kultury, podlým agresorem (ničivé nájezdy Germánů, Parthů, Peršanů, Hunů a dalších na říši byly zřejmě humanitárními akcemi), brzdou pokroku a ke katolické církvi se přimkl jen proto, že byla také taková. Autoři zřejmě absolvovali školení u našich prolhaných médií nebo v Bílém domě.

K

Kolektiv autorů: Bitvy starověkého světa

Nakladatelství Brána, 2008
Krásný přehled nejdůležitějších starověkých bitev od bitvy u Kadeše po bitvu na Katalaunských polích s popisy výzbroje, výstroje, taktiky a plány bitev.
Nalezené chyby:
- str. 84: místo jména Parmenión je v textu Parmenio
- str. 181: místo Germanica je v čele armády, která poráží Cherusky, uveden Arminius (jinde v textu je to však správně, takže se jedná o přehlédnutí)

Kolektiv autorů university Paris III: Slovník řecko-římské mytologie a kultury

Nakladatelství Ewa, 1993
Nepostradatelný manuál pro toho, kdo se chce orientovat v řecko-římských bájích a teologických představách.

L

Liška Vladimír: Největší tajemství Ježíše z Nazaretu

Reprogress, 2000
Narodil se Ježíš opravdu z panny? Byl to génius, nebo dokonale připravený tajný agent jedné z významných náboženských sekt? Existují pro jeho činy racionální vysvětlení? Bylo jeho ukřižování předem připravenou akcí spiklenců? Na tyto a mnoho dalších záhad se snaží dobrat odpovědí strhující publikace, která je výsledkem dlouholeté studijní i badatelské práce autora o jedné z nejzáhadnějších postav lidských dějin.

M

Moscati Sabatino: Živoucí minulost

Panorama, 1984
Kniha znalce vývoje orientálních civilizací a jejich kontaktů se západním Středomořím. Popisuje základní složky soukromého i veřejného života starověkých národů ve východních státech i v klasických antických zemích a ukazuje, čím a jak tyto národy přispěly k vývoji světové civilizace. Ze života soukromého se například dozvíme, jak se v minulosti žilo ve městě, na venkově, o odívání, lásce, rodině, hračkách a pověrách. Ze života společenského třeba: sporty, divadlo, cestování, lékařství, práva, politika, diplomacie, vojenství. Jednotlivé kapitoly jsou bohatě protkány odpovídajícími básněmi, dopisy, výňatky ze zákonů, citacemi historiků i literátů z té které doby.

N

nakladatelství Svoboda: Slovník antické kultury

Nakladatelství Svoboda, 1974
Výběr hesel z celé antické kulturní a politické oblasti, hlavní důraz je kladen na významné složky antického dědictví - literaturu, literární teorii, bájesloví, filozofii a výtvarné umění.

Nonev Bogomil: Řeč kamene, zlata a mramoru

Panorama, 1984
Kniha se zabývá Thráky, hlavně jejich uměním, bájemi a náboženskými představami od doby kamenné po konec římského impéria.

P

Plútarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů

Nakladatelství Odeon, 1967
Byť Plútarchos nebyl, přísně vzato, historik, patří jeho paralelní životopisy k jedněm z nejlepších děl, která nám antika zachovala a co chybí z historie, plně kompenzuje zážitek z plasticity jím vykreslovaných postav.

R

Richter Stanislav: Kartágo

Nakladatelství Vyšehrad, 1975
Průřez dějinami pyšného města, jednoho z největších nepřátel Říma a přilehlé oblasti severní Afriky vůbec od příchodu fénických osadníků, přes vládu Říma, Vandalů a Byzance. Poutavě jsou vykresleny významné osoby, které ať už zevnitř nebo zvenčí zasahovaly do osudů této oblasti, pěkná je analýza velkoleposti i křehkosti římského civilizačního úsilí v nehostinné krajině. Dobrý pramen, jen občas rušivě - alespoň na mně - působí jiráskovsky zdlouhavé popisy krajiny a staveb a hlubokomyslné úvahy o pomíjivosti času.

S

Schäfer Peter: Dějiny Židů v antice

Nakladatelství Vyšehrad, 2003
Čtivá a přehledná kniha se zabývá stejným tématem jako obdobné dílo Michaela Granta, hodnocené výše. Tak, jako Grant, se autor zabývá širokou škálou židovských reálií té doby: náboženstvím, politikou, kulturou, mesianismem, vztahem k helénismu, národní identitou atd.

Schlette Friedrich: Germáni

Orbis, 1977
Podrobná a poutavá kniha o původu, hospodářství, kultuře a vojenství starých Germánů.

Sklenář Karel: Od pěstního klínu k Přemyslově radlici

Nakladatelství Albatros, 1981
Kniha, jak je vidět z jejího názvu, pokrývá delší dějinný úsek. Kapitoly, které tématicky patří k době starověku, poskytují užitečné údaje o tehdejších poměrech v Čechách a o vztazích jejich obyvatel k antickému světu v době římské.

Sklenář Karel: Za branou minulosti

Panorama, 1978
Průvodce nejvýznamnějšími archeologickými nálezy Evropy se stejně jako předchozí dílo, nezabývá jenom antickým Středomořím. Nicméně i v kapitolách pojednávajících např. o Keltech se dozvíme, kam až pronikalo středomořské zboží a technologie. Z "římských" témat je zde pojednání o opevnění v Alesii, kde se Vercingetorix bránil Caesarovi a studie o Hadrianově valu v Británii.

T

Todd Malcolm: Germáni

Nakladatelství lidové noviny, 1999
Zevrubná a velice užitečná kniha o historii a kultuře nejvýznamnějších germánských kmenů sousedících s římským impériem.

Z

Zamarovský Vojtěch: Za sedmi divy světa

Nakladatelství Albatros, 1986
Popisy, či pokusy o rekonstrukci nejpravděpodobnějších podob sedmi divů světa, jejich vzniku, dalšího osudu, případného objevení s malými sondami do osudu míst a zemí, kde divy světa stály, v moderní době. Upozorňuji na zajímavou informaci, že stavitelé Artemidina chrámu objevili efektivnější metodu přesunu mramorových bloků, čímž technologicky předstihli Egypťany.

Zelinka Vojtěch: Starověkem

Česká grafická unie, 1949
Průvodce starověkým světem psaný formou vyprávění o různých dějinných událostech či fiktivních příběhů, po kterých následuje diskuse mezi vypravěčem a čtenářem. Kromě obecně známých osobností se setkáváme například se samoským tyranem Polykratem, perským králem Kýrem Velikým, numidským králem Iugurthou, řeckým historikem Polybiem, řeckým bajkařem Phaedrem a perským prorokem Máním. Dílo je prodchnuto láskou a úctou k tématu a duchem starých pedagogů a latiníků.