Faktografie ostatní:

Mým původním záměrem bylo uvést všechny chyby, které jsem v knihách a filmech nalezl. Jejich množství je ale v některých případech takové, že by mi většinu času, který věnuji tvorbě stránek, zabraly recenze. Vzhledem k tomu, že náplň stránek je primárně jiná, uvádím u jednotlivých děl jen omezený výčet chyb nebo ty nejmarkantnější, případně jen hodnocení hodnověrnosti.

Dnes se rychle píše a filmuje, aby se rychle prodalo a podle toho vypadá výsledek. Úsilí dnešních popularizátorů setřít prach z historických postav a podívat se na ně jinýma očima je sice chvályhodné a občas přinese i jisté výsledky, kdyby jen k odstranění nánosu prachu nepoužívali místo štětečku žíravinu. Z těchto důvodu se těžiště hodnocení knih a filmů bude přesouvat k odborným pracem. Také zde nebudou hodnocena ta díla, která používají historický háv pouze jako kulisu k úplně jiným žánrům.

Starověcí autoři odlišeni kurzívou v nadpisu

A B C D F G H J K L M N P R S T Z

A

Academia, nakladatelství Československé akademie věd: Encyklopedie antiky

Nakladatelství Československé akademie věd, 1974
Vynikající a erudovaná encyklopedie určená jak odborníkům, tak nejširší čtenářské obci. Je zajímavé, že vznikla v jednom roce s obdobným dílem nakladatelství Svoboda (viz níže). Oproti Slovníku antické kultury je Encyklopedie koncipována do větší odborné hloubky.

Antická próza: O cizích osudech

nakladatelství Odeon, 1972, přeložili Růžena Dostálová, Nataša Hipt, Antonín Kolář, Bohumil Ryba, Ferdinand Stiebitz, František Štuřík
Krásný výbor řeckých a římských biografií: 
1. Život Homérův připisovaný Hérodotovi - protože Homér je napůl mýtická postava, o níž se mnoho nezachovalo, nemůžeme hodnotit historickou věrnost díla.
2. Plútarchos: Démétrios a Antonius  - ukázka z Plútarchova díla Životopisy slavných Řeků a Římanů, kde je vedle životopisu významného Řeka stavěn Říman s podobným osudem a povahou. Plútarchos je pokládán za velice spolehlivého, kromě vojenských záležitostí, ve kterých se příliš nevyznal.
3. Flavios Filostratos: Životopis Apollónia z Tyany  - biografie novopythagorejského filozofa, který byl již za svého života pokládán za divotvůrce a mága. Jedná se spíše o dobrodružný cestopisný román kombinovaný s hagiografií (životopisy svatých), nelze se tedy divit četným historickým a zeměpisným nepřesnostem. Můžeme si ale učinit obrázek o atmosféře řecko-orientálního duchovního světa na počátku 3. století n. l.
4. Diogenes Laertský: Diogenes ze Sinopy - životopis slavného řeckého kynického filozofa
5. Cornelius Nepos: Atticus - životopis římského jezdce Tita Pomponia Attica
6. Publius Cornelius Tacitus: Kniha o životě Iulia Agricoly - jako vždy, v případě tohoto římského historika, užitečný a čtivý pramen, je ovšem třeba počítat s historikovou averzí vůči císaři Domitianovi, která se podepisuje pod částečnou tendenčností díla.
7. Gaius Suetonius Tranquillus: Božský Iulius a Nero - Suetoniova hodnověrnost je hodnocena ve Faktografii Řím
8. Scriptores historiae Augustae: Život filozofa Marca Aurelia a Caracally - hodnověrnost hodnocena také ve Faktografii Řím
Nalezené chyby:
- str. 622: Marcus Aurelius se narodil 26. dubna, ne 27. dubna 121

Antická próza: O vlastním osudu

nakladatelství Odeon, 1973, přeložili František Novotný, Julie Nováková, Jaroslav Havelka, Bořivoj Borecký, Jaroslav Šonka, Růžena Dostálová, Rudolf Kuthan
Další výběr nakladatelství Odeon, tentokrát se jedná o autobiografie nebo výseky z vlastních životů některých osobností starověku. Platón líčí své působení v sicilské politice, Augustus podává výklad svých činů v Činech božského Augusta, Flavius Iosephus vypráví o svém působení v židovské válce, Iulianus v dopise seznamuje athénskou radu se svým osudem i jeho vyústěním ve vzpouře proti Constantiovi, spisovatel Lúkiános popisuje sen, který rozhodl o jeho dalším profesním směřování, o své úspěšné dráze rétora seznamuje posluchače proslulý rétor Libanios, výběr završují Hovory k sobě císaře Marca Aurelia - ty hodnotím v beletrii Řím.
Nalezené chyby:
- str. 354: ve vysvětlivkách nesprávně uvedeno, že Apollónios z Chalcedonu, učitel Marca Aurelia, pocházel z Chalkidy

Antická próza: Píši ti, příteli

nakladatelství Odeon, 1975, přeložili Václav Bahník, Bořivoj Borecký, Štěpánka Brožová, Růžena Dostálová, Alena Frolíková, František Novotný, Martin Steiner
Tento výbor nakladatelství Odeon je stejně čtivý a pečlivě připravený jako předcházející. Najdeme zde dopisy význačných osobností starého Řecka a Říma: např. Platóna, Aristotela, Démosthena, Iuliana, Libania, Sallustia, Cicerona, Plinia MladšíhoSenecy a Symmacha. Některé z nich nejsou pravé, buď se jedná o vyslovené podvrhy a nebo výsledky cvičných prací z rétorských škol. Každopádně se jedná o zajímavý exkurs do života antického člověka.  

B

Bednaříková Jarmila: Frankové a Evropa

Nakladatelství Vyšehrad, 2009
Plodná a vynikající autorka se tentokrát zaměřila na Franky. Kniha mi velice rozšířila obzory, protože kromě vojenské, politické a hospodářské problematiky zevrubně rozebírá kontinuitu struktur, budovaných na franském území, s pozdně římskými strukturami (vedle Visigótů byli Frankové nejvíce romanizovaní barbaři). Dále otázka náboženská: překvapilo mě, jaký boj muselo křesťanství provádět s přetrvávajícím polyteismem u barbarů a jaké kompromisy a ústupky muselo - a zaplatilo za to svou částečnou barbarizací - učinit.

Behrend Jens - Peter a Schmitzová Eike: Hunové útočí na Evropu

Knižní klub, 1997
Studie, která je součástí knihy Sfinga 1 od Hanse Christiana Hufa. Průvodce trasou Hunů, lemovanou krví, od končin kdesi na Dálném východě až do Evropy. Podrobný popis jejich vynikajících zbraní a taktiky, díky nimž se před nimi chvěl celý tehdy známý svět. Zvláštní důraz je kladen na jejich nejslavnějšího vůdce - Attilu. Autoři pátrají po původu Hunů, kladou si otázky ohledně Attilovy smrti, místa jeho hrobu, i po tom, kam zmizeli Hunové po rozpadu své říše.
Nalezené chyby, či nepodložená tvrzení:
- údaje o účinném dostřelu luku pěšího a jízdního lučištníka
- chybné tvrzení o tom, že Attila byl v mládí v Ravenně jako rukojmí
- poněkud vágní lokalizace království Greuthungů (kteří jsou ještě k tomu chybně označováni jako Ostrogóti) - "oblast od severu Ruska až ke Krymu"
- nepředložená spekulace o existenci třmenů u Hunů
- pravděpodobně chybné datum (374) napadení Alanů Huny

Borecký Bořivoj a kolektiv: Antická kultura

Orbis, 1961
Tato encyklopedie je sice v lecčems poplatná své době, ale je nadmíru užitečná. Ohledně té poplatnosti - je zajímavé zde s autorem sledovat, jak se různé historické epochy žíznivě napájely z pramene antiky, ale také jak si každá vybírala pro potřeby své ideologie a svých cílů jiné stránky antického dědictví a podle těchto potřeb je také - mnohdy dosti násilně - interpretovala. Svou epochu byl nucen autor z tohoto podezření pochopitelně vyjmout. Ani naše doba není nestranná (která kdy byla a bude-li kdy jaká?), čili děje se tak dodnes.

Bouzek Jan, Hošek Radislav: Antické Černomoří

Nakladatelství Svoboda, 1978
Kniha zpracovává jinak celkem opomíjenou oblast, která ovšem také ovlivňovala římskou a řeckou civilizaci. Zabývá se předantickým Černomořím, Skythy, řeckou kolonizací, Bosporským královstvím, Thráky, Arménií, Gruzií a Sarmaty.

Burian Jan, Oliva Pavel: Civilizace starověkého středomoří

Nakladatelství Svoboda, 1984
Důkladný přehled dějin středomořských civilizací od pravěku do konce starověku. Postihuje vývoj materiální kultury, politické dějiny, neomezuje se pouze na řecko-římskou civilizaci, ale všímá si i např. orientálních despocií, které měly významný vliv na antickou civilizaci. Velice solidní, užitečná a obsáhlá kniha.
Nalezené chyby:
- str. 431: městské kohorty (cohortes urbanae [?]) označeny jako hasičské (cohortes vigilum)
- str. 446: Vespasianus jako císař vstoupil do Říma na podzim r. 70, ne na jaře
- str. 449: za Agricolových výbojů si Římané ověřili, ne však teprve zjistili, že Británie je ostrov, již Caesar o ní píše jako o ostrovu, jako první tento údaj zjistili zřejmě Karthaginci
- str. 450: Nerva nastoupil na trůn ve věku asi 66 let, ne 70
- str. 452: 2. dáckou válku vyprovokovali Dákové, ne Římané, ač římská strana s dalším střetem zřejmě počítala
- str. 453: Traianus zemřel 8. srpna 117, ne 9. srpna 117
- str. 506: ne Eucherius, ale nejspíše Stilicho hledal před popravou azyl v kostele

C

Cahill Thomas: Jak Irové zachránili civilizaci

Nakladatelství Pragma, 1998
Kniha je především o svatém Patrikovi a jeho irské misi. Přesto si myslím, že sem patří. V první části se zevrubně zabývá předsmrtnou fází římského impéria a klade znepokojivé paralely mezi tímto obdobím a naší dobou.

D

Daicovicu Hadrian: Dákové

Nakladatelství Mladá fronta, 1973
Dosud jsem byl o Dácích informován jen kuse z "římské" strany, proto je pro mě tato kniha významným a všestranným doplněním vědomostí o těchto významných nepřátelích Říma.

Droberjar Eduard: Příběh o Marobudovi a jeho říši

Nakladatelství Set Out, 2000
Kniha nás zavádí do vzrušující doby počátkem našeho letopočtu, kdy se rozhodovalo o tom, zda území mezi Rýnem a Vislou skončí pod křídly římského orla, či ne. Hlavní pozornost je věnována Marobudovi, ambicióznímu tvůrci říše, která svou silou a organizovaností byla v té době a ještě dlouho potom v barbarském světě nevídaným jevem, jeho vztahům k Římu a ostatním barbarům, zvláště k jeho cheruskému rivalovi Arminiovi, vítězi z Teutoburského lesa. Kromě těchto informací je v knize velké množství archeologických informací. Pro českého čtenáře je kniha zvlášť zajímavá, protože jádro Marobudovy říše bylo zhruba na území naší republiky.

Droberjar Eduard: Věk barbarů

Nakladatelství Paseka, 2005
Kniha nabízí pohled na české země v době stěhování národů z pohledu archeologie. Velice zajímavá, jen v některých odborných archeologických pojmech jsem se ztrácel, nejsa archeolog. Dvakrát se vyskytující informace o ražbě mince východořímského císaře Arcadia v Ravenně, tedy na západořímském území, mě zarazila, ale i v práci britského historika Granta Římští císařové se píše, že Arcadius a Honorius vydávali četné mince se jménem a hlavou i druhého panovníka.
Nalezené chyby:
str. 24: ačkoli novoperská říše vznikla na území říše parthské, nebyla její dědičkou, jak by se podle textu "v podobě parthské neboli novoperské říše" mohlo neznalému čtenáři zdát
str. 27: Germány, vzhledem k jejich divoké mentalitě, lákala kariéra v římském vojsku, nikoli v úřednictvu
str. 28: Constantinus vládl v letech 306 - 337, ne 307 - 337
str. 32: nejasná formulace, která umožňuje výklad textu tak, že Gratianus byl nevlastní bratr Valentiniana a nikoli jeho syn
str. 39: u svatého Martina je v v závorce uveden rok 397 bez symbolu narození nebo smrti a z textu spíše chybně vyplývá, že se jedná o narození

F

Featherstone Donald: Válečníci a války ve starověku a ve středověku

Nakladatelství Beta - Dobrovský, 2000
Poměrně zajímavá studie o taktice, výzbroji a výstroji starověkých a středověkých armád různých tehdejších států. Užitečnost kazí překlad. Jeden příklad postačí: jízda hetairů (společníků, druhů, anglicky Companions) je přeložena jako kompánská jízda.

G

Grant Michael: Židé v římském světě

Nakladatelství BBart, 2003
Zajímavá kniha, osvětlující problematiku vztahů Řeků a Římanů k Židům - zřejmě nejproblematičtějším poddaným ze všech národů, žijících pod římskou vládou. Čtenář se hodně dozví i o náboženských proudech uvnitř samotného židovského náboženství, o vlivu, který přece jenom helénismus na Židy měl, i jak se bránili ztrátě národní identity. Kniha mi byla přínosem hlavně v osvětlení procesu oddělování křesťanství od judaismu, o jehož přesných důvodech a průběhu jsem do té doby příliš nevěděl.

H

Heather Peter: Gótové

Nakladatelství Lidové noviny, 2002
Zpracování dějin Gótů – aby to nebylo jednoduché, hned na začátku dostane čtenář rychlou lekci sociologie, ale pak naštěstí následuje správná historie. Kniha je informačně velice bohatá.

J

James Edvard: Frankové

Nakladatelství Lidové noviny, 1997
Kniha překypující informacemi, je ovšem hodně zaměřena archeologicky, jako laik v této oblasti bohužel nedokážu posoudit její hodnověrnost. Co se týče údajů o Francích od 3. do 4. století, kde jsem trochu jistější, mohu říci, že jsem chyby nenašel a doplnil si spoustu dalších a užitečných informací.
- str. 38: mapa římské hranice kolem r. 300 zahrnuje i Agri decumates [?], toto území v té době již římské říši nepatřilo

Jarošová Jindra: Svatí kacíři

Radioservis, 2000
Strhující reportáž z bouřlivě se rodícího středověku, o mocenských, politických, náboženských a vojenských střetech Franské říše, Byzance, Arabů a dalších hráčů tehdejší šachovnice. Hlavní osou je mise Cyrila a Metoděje v našich zemích. Kvůli křesťanské věroučné problematice (např. ariánství, nestoriánství, monofyzitismu atd.) jsou zde časté časové skoky do reálií někdejšího římského impéria, a proto jsem hodnocení knihy zařadil do svých stránek. V dějinách byly hranice mezi východním a západním křesťanstvím až příliš často hranicemi mezi Evropou a Asií, řádem a chaosem, civilizací a barbarstvím, prací a loupežením, úctou k člověku a pohrdání lidským životem. Do jisté doby se tedy s autorčinými sympatiemi k věrozvěstům a s jejím zklamáním, že nakonec u nás zvítězilo latinské kněžstvo, dalo polemizovat ve smyslu, že přece proto patříme k tomu lepšímu okruhu a píšeme latinkou. Do doby, než západní civilizaci otrávil jed neoliberalismu, multikulturalismu, environmentalismu, genderismu a dalších zvráceností. K tomuto procesu jsme se bohužel přidali, když jsme vyměnili politickou nesvobodu a ideologii bez konzumu (kdo na ně kromě kavárenských povalečů - páté kolony Západu - tehdy žehral?) za konzum bez ideologie (tím myslím jednotící ideologii, nikoli doktríny sluníčkářů, které mají opačné cíle) a ekonomické otroctví.

Jones Terry, Ereira Alan: Barbaři

Nakladatelství Mladá fronta, 2008
Tzv. neotřelý pohled na dějiny římské říše ukazuje, že 60. léta minulého století - z jejichž myšlenkového obzoru se autoři s mnoha dalšími nevymanili - byla chorobným obdobím. Ti, kterým se tehdy nepodařilo mírovým aktivismem dosáhnout jednostranného odzbrojení své civilizace, se ji nyní snaží zničit demograficky multikulturalismem, ekonomicky oteplovacím alarmismem a morálně pliváním na její kořeny. Na špatné plody, vzešlé z v podstatě dobrých kořenů (např. na to, že od objevu Nového světa tato civilizace žije převážně z krádeží cizích zdrojů), ovšem jejich kapacita nedohlédne. Což by mě nechávalo chladným, pokud bychom ovšem nebyli do tohoto spolku, pomocí po všechny věky mocného dvojspřeží chamtivosti a hlouposti, podvodně zataženi. Takže v tomto originálním, neotřelém, tabu bořícím, novém podání byl Řím jen a pouze brutálním ničitelem kultury, podlým agresorem (ničivé nájezdy Germánů, Parthů, Peršanů, Hunů a dalších na říši byly zřejmě humanitárními akcemi), brzdou pokroku a ke katolické církvi se přimkl jen proto, že byla také taková. Autoři zřejmě absolvovali školení u našich prolhaných médií nebo v Bílém domě.

K

Kolektiv autorů: Bitvy starověkého světa

Nakladatelství Brána, 2008
Krásný přehled nejdůležitějších starověkých bitev od bitvy u Kadeše po bitvu na Katalaunských polích s popisy výzbroje, výstroje, taktiky a plány bitev.
Nalezené chyby:
- str. 84: místo jména Parmenión je v textu Parmenio
- str. 181: místo Germanica je v čele armády, která poráží Cherusky, uveden Arminius (jinde v textu je to však správně, takže se jedná o přehlédnutí)

Kolektiv autorů university Paris III: Slovník řecko-římské mytologie a kultury

Nakladatelství Ewa, 1993
Nepostradatelný manuál pro toho, kdo se chce orientovat v řecko-římských bájích a teologických představách.

L

Liška Vladimír: Největší tajemství Ježíše z Nazaretu

Reprogress, 2000
Narodil se Ježíš opravdu z panny? Byl to génius, nebo dokonale připravený tajný agent jedné z významných náboženských sekt? Existují pro jeho činy racionální vysvětlení? Bylo jeho ukřižování předem připravenou akcí spiklenců? Na tyto a mnoho dalších záhad se snaží dobrat odpovědí strhující publikace, která je výsledkem dlouholeté studijní i badatelské práce autora o jedné z nejzáhadnějších postav lidských dějin.

M

Moscati Sabatino: Živoucí minulost

Panorama, 1984
Kniha znalce vývoje orientálních civilizací a jejich kontaktů se západním Středomořím. Popisuje základní složky soukromého i veřejného života starověkých národů ve východních státech i v klasických antických zemích a ukazuje, čím a jak tyto národy přispěly k vývoji světové civilizace. Ze života soukromého se například dozvíme, jak se v minulosti žilo ve městě, na venkově, o odívání, lásce, rodině, hračkách a pověrách. Ze života společenského třeba: sporty, divadlo, cestování, lékařství, práva, politika, diplomacie, vojenství. Jednotlivé kapitoly jsou bohatě protkány odpovídajícími básněmi, dopisy, výňatky ze zákonů, citacemi historiků i literátů z té které doby.

N

nakladatelství Svoboda: Slovník antické kultury

Nakladatelství Svoboda, 1974
Výběr hesel z celé antické kulturní a politické oblasti, hlavní důraz je kladen na významné složky antického dědictví - literaturu, literární teorii, bájesloví, filozofii a výtvarné umění.

Nonev Bogomil: Řeč kamene, zlata a mramoru

Panorama, 1984
Kniha se zabývá Thráky, hlavně jejich uměním, bájemi a náboženskými představami od doby kamenné po konec římského impéria.

P

Plútarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů

Nakladatelství Odeon, 1967
Byť Plútarchos nebyl, přísně vzato, historik, patří jeho paralelní životopisy k jedněm z nejlepších děl, která nám antika zachovala a co chybí z historie, plně kompenzuje zážitek z plasticity jím vykreslovaných postav.

R

Richter Stanislav: Kartágo

Nakladatelství Vyšehrad, 1975
Průřez dějinami pyšného města, jednoho z největších nepřátel Říma a přilehlé oblasti severní Afriky vůbec od příchodu fénických osadníků, přes vládu Říma, Vandalů a Byzance. Poutavě jsou vykresleny významné osoby, které ať už zevnitř nebo zvenčí zasahovaly do osudů této oblasti, pěkná je analýza velkoleposti i křehkosti římského civilizačního úsilí v nehostinné krajině. Dobrý pramen, jen občas rušivě - alespoň na mně - působí jiráskovsky zdlouhavé popisy krajiny a staveb a hlubokomyslné úvahy o pomíjivosti času.

S

Schäfer Peter: Dějiny Židů v antice

Nakladatelství Vyšehrad, 2003
Čtivá a přehledná kniha se zabývá stejným tématem jako obdobné dílo Michaela Granta, hodnocené výše. Tak, jako Grant, se autor zabývá širokou škálou židovských reálií té doby: náboženstvím, politikou, kulturou, mesianismem, vztahem k helénismu, národní identitou atd.

Schlette Friedrich: Germáni

Orbis, 1977
Podrobná a poutavá kniha o původu, hospodářství, kultuře a vojenství starých Germánů.

Sklenář Karel: Od pěstního klínu k Přemyslově radlici

Nakladatelství Albatros, 1981
Kniha, jak je vidět z jejího názvu, pokrývá delší dějinný úsek. Kapitoly, které tématicky patří k době starověku, poskytují užitečné údaje o tehdejších poměrech v Čechách a o vztazích jejich obyvatel k antickému světu v době římské.

Sklenář Karel: Za branou minulosti

Panorama, 1978
Průvodce nejvýznamnějšími archeologickými nálezy Evropy se stejně jako předchozí dílo, nezabývá jenom antickým Středomořím. Nicméně i v kapitolách pojednávajících např. o Keltech se dozvíme, kam až pronikalo středomořské zboží a technologie. Z "římských" témat je zde pojednání o opevnění v Alesii, kde se Vercingetorix bránil Caesarovi a studie o Hadrianově valu v Británii.

T

Todd Malcolm: Germáni

Nakladatelství lidové noviny, 1999
Zevrubná a velice užitečná kniha o historii a kultuře nejvýznamnějších germánských kmenů sousedících s římským impériem.

Z

Zamarovský Vojtěch: Za sedmi divy světa

Nakladatelství Albatros, 1986
Popisy, či pokusy o rekonstrukci nejpravděpodobnějších podob sedmi divů světa, jejich vzniku, dalšího osudu, případného objevení s malými sondami do osudu míst a zemí, kde divy světa stály, v moderní době. Upozorňuji na zajímavou informaci, že stavitelé Artemidina chrámu objevili efektivnější metodu přesunu mramorových bloků, čímž technologicky předstihli Egypťany.

Zelinka Vojtěch: Starověkem

Česká grafická unie, 1949
Průvodce starověkým světem psaný formou vyprávění o různých dějinných událostech či fiktivních příběhů, po kterých následuje diskuse mezi vypravěčem a čtenářem. Kromě obecně známých osobností se setkáváme například se samoským tyranem Polykratem, perským králem Kýrem Velikým, numidským králem Iugurthou, řeckým historikem Polybiem, řeckým bajkařem Phaedrem a perským prorokem Máním. Dílo je prodchnuto láskou a úctou k tématu a duchem starých pedagogů a latiníků.