Pertinax (leden - březen 193)

Pertinax

Stav v impériu po Commodově odstranění

Po odstranění tyrana Commoda, posledního představitele dynastie Antoninovců, se historie jakoby opakovala. Znovu, stejně jako po smrti Nerona, nastal "rok čtyř císařů". A první z nich, Pertinax, měl podobnou životní dráhu i osud, jako Galba před 125 lety. Násilné odstranění Commoda způsobilo další oslabení císařské moci. Otázka, kdo se stane císařem, vedla ke konfliktu různých skupin, které se snažily prosadit svého kandidáta. Období zmatků po Commodově smrti jen potvrdilo, že možnosti senátu [?]  prosazovat svou vůli politickou cestou jsou značně omezené ve srovnání s rostoucí mocí rozmanitých ozbrojených složek. Vzhledem ke geografickému rozložení legií v pohraničních oblastech a obrovitosti říše vůbec nemohla armáda nikdy zastávat jednotné stanovisko. Ani pretoriáni se neohlíželi na smýšlení legií v jiných částech impéria, což senát nutilo k opatrnému lavírování podle toho, jak se vytvářela mocenská situace v Římě, Itálii nebo i v její blízkosti.

Pertinakova úřednická a vojenská kariéra

Publius Helvius Pertinax byl syn propuštěnce, v mládí vyučoval gramatice, po pozdější bohaté úřední a vojenské dráze se za Marca Aurelia stal jedním z význačných činitelů císařského režimu. Byl jedním z nejschopnějších vojevůdců markomanských válek, správcem několika provincií, měl dohled nad nadací pro podporu chudých dětí v Itálii, v letech 190 - 192 byl městským prefektem [?] v Římě. Plynule a postupně stoupal po hodnostním a společenském žebříčku, udělal kariéru, za kterou by se nestyděl žádný příslušník senátorské aristokracie – nebýt ovšem jejího tragického vrcholu.

Pertinakova krátká vláda a násilná smrt

Po Commodově smrti byl na císařský trůn povýšen městský prefekt Pertinax, zestárlý na bitevních polích a popularita tohoto vítěze nad zadunajskými Germány způsobila, že jeho volba zprvu vyhověla vojsku (včetně pretoriánů, u nichž byl Commodus oblíben) i senátu. Stalo se tak zřejmě z podnětu velitele císařské osobní gardy (praefectus praetorio [?]) Laeta, který byl znám jako jeden z hlavních iniciátorů spiknutí proti Commodovi. Pertinakova proklamace byla nejspíše plánována ještě za Commodova života a Pertinax sám asi neměl o spiknutí proti Commodovi ani tušení. Poté, co jej prefekt Laetus a komorník Eclectus, spolu s dalšími spiklenci  vyzvali, aby přijal trůn, pospíšili všichni do pretoriánského tábora, aby prozkoumali smýšlení gardistů, podle Herodiana se snažili šířit smyšlenku, že Commodus zemřel na mrtvici. Pertinax ještě před svítáním navštívil také senát, jehož členové jej vřele uvítali. Herodianos uvádí, že lid s vojskem a po nich i senát pozdravili Pertinaka jako císaře a provolali Augustem.

Nový císař byl sice neurozeného původu, avšak měl podporu mezi senátory. Snažil se vrátit k politice Antonina Pia a Marca Aurelia. Po Commodových výstřelcích byla nutná politika omezování výdajů. Využil pomoci senátu a pokusil se o rozličné účelné reformy, které měly zlepšit stav státních financí a zmírnit daňové břemeno. Úzkostlivou šetrností se mu také podařilo pretoriánům zaplatit aspoň polovici donativa [?], na které si činili nárok téměř již zákonný. Kromě toho se staral o upevnění otřesené disciplíny v řadách armády a usiloval o dobrý poměr k senátu, k němuž se choval s respektem a zdvořile.

Pretoriáni sledovali Pertinakova opatření s nedůvěrou, kterou jen posílil fakt, že jim zaplatil jen část slíbeného peněžního daru. Tak svou lakotou brzy přišel o jejich podporu. Nakonec 28. března vtrhla skupina vojáků do paláce, služebnictvo se rozprchlo a Pertinax vyšel vojákům vstříc. Vážně a dlouho jim domlouval, vojáci pak ale starce napadli a zabili. Takový byl jeho konec ve věku 66 let, po 87 dnech vlády. Pertinakova smrt dala signál k zmatkům a sporům o trůn, jaké římská říše nezažila ani v pověstném prvním "roce čtyř císařů". Později jej císař Septimius Severus prohlásil za boha. 

Zdroje:
Jan Burian, Pavel Oliva - Civilizace starověkého středomoří
Michael Grant – Římští císařové
Herodianos - Řím po Marcu Aureliovi
N. A. Maškin – Dějiny starověkého Říma
Scriptores historiae Augustae - Portréty světovládců I.
Josef Šusta a kolektiv - Římské impérium, jeho vznik a rozklad