Didius Iulianus (březen – červen 193)

Didius Iulianus

Úřednická a vojenská kariéra Didia Iuliana

Didius Iulianus (Marcus Didius Severus Iulianus) byl spřízněn se Salviem Iulianem, slavným právníkem období vlády císaře Hadriana. Vychování se mu dostalo v domě Domitie Lucilly, matky Marca Aurelia, zastával úřad v desetičlenném soudním sboru (decemviri litibus iudicandis), byl dodatečně zvoleným konzulem [?] r. 175, účastnil se markomanských válek a spravoval několik provincií. Z pramenů, které mám k dispozici, se o vojenských a civilních úřadech, které zastával, podrobněji rozepisuje jen Scriptores historiae Augustae, což je ovšem dosti nespolehlivý pramen.

Skandální dražba císařského trůnu

Když se rozkřikla zpráva o zavraždění Pertinaka, nastal v hlavním městě zmatek. Senátoři [?] nesli Pertinakovu smrt těžce a znovu se šířil strach z vojenské svévole. Prostí občané se stáhli do svých domovů, vysoce postavení jedinci se odebrali na své statky co nejdále od metropole. Pretoriáni zůstávali v kasárnách. Potom následovala smutně proslulá scéna. Podle Diona Cassia „Didius Iulianus chamtivě shromažďoval peníze a marnotratně je rozhazoval – a nemohl se dočkat státního převratu. A tak, když se doslechl o Pertinakově smrti, spěchal do vojenského tábora, postavil se u jeho brány před ohrazením a dělal vojákům finanční nabídky za císařský trůn. Poté následoval krajně hanebný obchod, zcela nedůstojný Říma. Protože jako na nějakém trhu či v aukční síni se hlavní město i celá říše staly předmětem dražby. Prodávali ti, kteří sprovodili ze světa předešlého císaře a možnými kupci se stali Sulpicianus a Didius Iulianus…“ Tiberius Flavius Sulpicianus byl otec Flavie Titiany, manželky císaře Pertinaka, na jeho statku byl vychováván Pertinakův syn. Zvítězil Didius Iulianus slibem, že zaplatí každému pretoriánovi 25.000 sesterciů. Proti Sulpicianově proklamaci zřejmě mluvil i fakt, že byl příbuzným Pertinaka, kterého zavraždili gardisté a jehož by později mohl chtít pomstít. Částka slíbená pretoriánům nebyla nijak neobvykle vysoká – Marcus Aurelius a Lucius Verus vyplatili při svém nástupu na trůn každému pretoriánovi 20.000 sesterciů a měnu od jejich doby poznamenala výrazná inflace, ale způsob, kterým se řešilo obsazení trůnu, byl bezprecedentně nedůstojný a ostudně vstoupil do historie. Didius Iulianus také slíbil gardistům, že obnoví památku Commoda, jenž byl u nich oblíben. V důsledku toho dal později popravit prefekta pretoriánů [?] Laeta, Commodovu milenku Marcii a jeho komorníka Eclecta, jejichž přičiněním byl Commodus zabit. Odňal městskou prefekturu Sulpicianovi a dal ji svému příbuznému.

Iulianovo nastolení vyvolalo okamžité rozhořčení mezi prostými obyvateli hlavního města. Když byl nový císař doprovázen pretoriány do císařského paláce, spílali mu a zlořečili, že si za peníze koupil vládu. Ustrašenými senátory byla volba potvrzena; protože Didius Iulianus pocházel, podobně jako Vespasianus, z plebejského rodu, byl přijat mezi patricije. Podle Herodiana Iulianus, když se chopil moci "oddal se ihned požitkům a pitkám, zanedbával státní záležitosti, žil rozmařile a choval se nedůstojně". Cassius Dio uvádí, že se Iulianus během své krátké vlády pozorně a úslužně ucházel o přízeň senátorů, pro něž prý organizoval jednu hostinu za druhou. Ukázalo se však, že oklamal vojáky, protože neměl doma tolik peněz, kolik chlubně předstíral a ani ve státní pokladně nebyly prostředky.

Vyhlášení dalších císařů, nástup Septimia Severa, zavraždění Didia Iuliana

Nedůstojný způsob, kterým se oba sokové ucházeli o trůn a chamtivost pretoriánů způsobily, že armády v provinciích nepokládaly rozhodnutí pretoriánů za závazné. V dubnu 193 byl v hornopanonském Carnuntu provolán za císaře legát Septimius Severus a v syrské Antiochii legát Gaius Pescennius Niger. Někdejší Laetovi tiší spojenci při odstranění Commoda vstoupili na scénu. Didius Iulianus se tak dostal do situace, kdy proti němu vystoupili dva mocní vojenští představitelé, jejichž síle nebyl schopen čelit. Zřejmě se pokusil soupeřů zbavit prostřednictvím úkladných vrahů, ale neúspěšně. Zvlášť nebezpečný rival byl pro Didia Iuliana Septimius Severus, energický vojevůdce, rodák z Leptis Magny v severoafrické Tripolitánii. Septimius Severus bez váhání využil výhody, kterou mu skýtala relativně malá vzdálenost panonské oblasti od Itálie, koncem dubna vyrazil rychlým pochodem z Carnunta, překročil vojensky nechráněné Julské Alpy a pronikl hluboko do italského vnitrozemí, kde se k němu přidalo město Ravenna a jeho válečná flotila.

Didius Iulianus nedůvěřoval lidu, který jej nenáviděl, ani nespoléhal na vojsko, které obelhal. Shromáždil všechny peníze, které mohl sehnat a rozděloval je vojákům, vzhledem k síle Severových vojsk se však neodvážil opustit metropoli. Protože se Iulianovi nepodařilo vyplatit všechny slíbené peníze, neudělalo nynější opožděné rozdělování peněz na nespokojené pretoriány velký dojem. Severus se neúprosně blížil k Římu a část jeho sil tam již nepozorovaně - rozptýleně po různých cestách, v noci, v civilním oděvu a s ukrytými zbraněmi - pronikla. Nástup Severových vojsk přiměl Iuliana k zoufalému pokusu o záchranu situace - nabídl Severovi společnou vládu. Když Severus odmítnul, uchýlil se bezradně do paláce. Senát Iuliana sesadil asi 1. června 193 a jmenoval císařem Septimia Severa. Pretoriánskou gardu Severus lehce neutralizoval tím, že gardistům slíbil, že pokud zůstanou nečinní, dostanou velké odměny a nadále budou císařskou tělesnou stráží. Senátoři poslali k Iulianovi jednoho z vojáků a ten 1. června slovy Herodiana "zabil zbabělého a ubohého starce, který si za vlastní peníze koupil tak smutný osud". Podle Cassia Diona žil šedesát let, čtyři měsíce a čtyři dny, vládl šedesát šest dní. 

Zdroje:
Jan Burian, Pavel Oliva - Civilizace starověkého středomoří
Michael Grant – Římští císařové
Herodianos - Řím po Marcu Aureliovi
Scriptores historiae Augustae - Portréty světovládců I.