Avitus (455 - 456)

Avitus

Proklamace Eparchia Avita

Nástupcem zabitého Petronia Maxima byl vyhlášen Eparchius Avitus, příslušník urozené galořímské rodiny, předtím byl gallský praefectus praetorio [?]. Udržoval dobré vztahy k Visigótům, usídleným v Gallii a ti byli také jeho hlavní podporovatelé. Za vlády císaře Valentiniana III. se Avitus prosadil jako úspěšný vyjednavač vrchního velitele západořímské branné moci Aetia, když se mu podařilo přesvědčit visigótského krále Theodericha I., aby se v konfliktu s Huny přiklonil na římskou stranu a přispěl tak k Aetiovu slavnému vítězství v bitvě u Katalaunských polích.

Avitova krátká vláda

Avitovo prohlášení za císaře se nejdříve uskutečnilo mezi Góty a teprve později, 9. července 455, bylo potvrzeno na galořímském shromáždění v Arelate (dn. Arles). To je důležitý moment, který naznačuje, že Avitův režim v podstatě představoval spojenectví Gótů s galořímskými aristokraty. Za Avita se z Gótů a Galořímanů stali poprvé političtí spojenci a tento proces se v budoucnu dále prohluboval. Avitus, který se stal v Gallii císařem s podporou visigótského krále Theodericha II., dokázal sice načas ovládnout Itálii a po delší době podřídit císařské vládě nakrátko opět Pannonii, ale zásobovací potíže v Itálii, zejména v Římě, jej přinutily odvelet gótské jádro svého vojska za Alpy. Jeho orientace na vlivné gallské činitele vyvolávala nespokojenost i obavy v Římě, zvláště v senátních [?] kruzích. A když se proti němu spojili Ricimer, nový magister militum praesentalis [?], comes [?] císařské stráže Maiorianus a senát, byl proti této koalici Avitus bezmocný.

Ricimer byl po matce Sueb a po otci Visigót a jako někdejší Aetiův důstojník požíval důvěry u vojska. Po vítězné bitvě u Placentie r. 456 donutil Avita, aby se vzdal moci. Avitus upadl do zajetí a život si uchoval jen díky tomu, že se v tomto městě stal biskupem, ne nadlouho, poněvadž brzy zemřel.

Zdroje:
Jan Burian, Pavel Oliva - Civilizace starověkého středomoří
Josef Češka - Zánik antického světa
Rigobert Günther: Římské císařovny
Peter Heather – Gótové
Malcolm Todd – Germáni